Martin Preiss si chrání čas s rodinou a pomáhá lidem v nouzi

Herec a dabér Martin Preiss (47) má za sebou nelehké životní období a dobře ví jaké to je, když se člověk ocitne na dně. I proto se zapojil do jarní Sbírky potravin. Po vzoru své ženy Martiny (45), která se akce zúčastnila v listopadu, herec vyrazil do supermarketu a nákupní košík naplnil zbožím pro ty, co se ocitli v nouzi. V rozhovoru také prozradil, za co je vděčný, jak zvládá pandemii koronaviru i péči o rodinu.

Vy jste se u potravinové sbírky dost zapotil, to asi proto, že jste naložil vozík plný věcí. Jak moc je pro vás důležité zapojit se do takové akce a proč jste dnes právě tady?
Myslím, že je to důležité v každou dobu. Já se snažím pomáhat v různých směrech, přispívám na Člověka v tísni, participuji na různých projektech OSN, i když třeba jen drobnými částkami. A není to tak, že bych si čistil svědomí, ale alespoň touto malou pomocí může člověk přispět, když ne celému světu, tak tomu malému mikrosvětu, ve kterém žije... A tahle sbírka je jedním z prostředků jak lidem snadno pomoci, obzvláště teď, v této složité době. Ne všichni jsou na tom tak dobře jako zrovna v tuto chvíli já, protože naštěstí i vzhledem ke krizi, já práci mám.

Do projektu se zapojila i vaše žena, která říkala, že má potřebu pomáhat, protože jste nepřišli o práci, máte prostředky a covidová krize vás úplně nezasáhla.
Víte, já už několik let nehraju v divadle, nejsem na něm nijak závislý a naštěstí audiovizuální práce paradoxně přibylo. Lidé více poslouchají audioknihy, sledují televizi a to je všechno práce, která přichází a já jsem za ni nesmírně rád. V době koronavirové jsem zaměstnaný docela hodně. Teď se trochu bojím, jestli náhodou nedojde k nějakému zpožděnému útlumu, ale uvidíme...

Zbývá vám kromě práce i čas na něco jiného, když jste s manželkou tak pracovně vytížení?
Já si velmi chráním čas s rodinou, protože všechny tři moje děti jsou pro mě prioritou a taky nic jiného na tomto světě nemá smysl. Tedy kromě toho být ještě slušný člověk a mít čisté svědomí, ale určitě máme na děti čas. A zatímco moje žena byla pracovně vytížená ještě více než normálně, protože dostala velkou roli v seriálu, tak já jsem byl trochu za toho tátu a možná i mámu dohromady. S klukama jsem absolvoval i online výuku, která je decimující. Teď se tedy tak nějak pomaloučku do těch škol vrací...

Jarní kolo sbírky se pořádá i proto, že situace v čase covidu se velmi zhoršila a bohužel přibylo lidí, které v dnešní době doslova trápí hlad a nemají prostředky na to, aby uživili rodinu. Pocítil jste někdy něco takového ve svém životě?
Samozřejmě, že ano. Já jsem docela dost dlouho vyrůstal v komunismu, a i když mí rodiče netrpěli bídou, tak se některými věcmi muselo logicky šetřit. A tam vznikl určitý návyk, který si myslím, že přenáším do současného života, kdy už třicet let žijeme v konzumní společnosti a objem zboží a nákupních možností se zvětšuje. Lidé si dnes opravdu mohou dovolit daleko víc a mají pestřejší výběr. Nicméně i já jsem měl doby, kdy jsem zdaleka tolik nevydělával a musel obracet korunu, což už tak v hereckém životě bývá... Dělal jsem některé zásadní kroky, které mě třeba na chvilku od práce odstavily a pak člověk dost přemýšlí o tom, co se stalo. Ale já naštěstí nikdy nebyl v situaci, kdy bych si neuměl poradit. Pokud tedy nešlo o zdravotní problém, ale to je asi logické. Jsem takový docela životaschopný muž a zatímco ostatní stojí, nadávají a stěžují si na poměry, já vždy někde tu šanci viděl. Říkal jsem si, že i kdybych přišel o zázemí nebo o domov, vždy jsem viděl světlo na konci tunelu.