Martě Kubišové její Modlitba pro Martu změnila život

V roce 2017 se sice rozhodla ukončit kariéru, stále má však napilno. Nedávno představila Marta Kubišová (76) novou verzi Modlitby pro Martu i s videoklipem. Jak jí tato píseň změnila život?

Ve spolupráci s Petrem Větrovským jste udělala i nový videoklip k písni Modlitba pro Martu. Jak to vzniklo?
Petr chtěl, aby ten videoklip byl více civilní, něco úplně jiného, než jak jsem v Písni pro Rudolfa III. Tam jsem nádherně nalíčená a učesaná. Tohle má být úplně jiný pohled.

Píseň se stala symbolem sametové revoluce. Jak vzpomínáte na 17. listopad?
Tak 17. listopad byl ještě dobrý. Slíbila jsem studentům, kteří za mnou přišli do Výstavby sídlišť, že zazpívám na Albertově hymnu, ale k tomu vůbec nedošlo. Než jsem se tam s dcerou proboxovala, Dopravní podnik hlavního města Prahy mazaně odklonil tramvaje. Bylo to sice povolené, jinak bych tam nešla, ale když jsme se tam konečně s dcerou dostaly, nebylo tam k hnutí. Viděla jsem, že se najednou zvedl průvod a šel proti nám. Jedna polovina šla na Vyšehrad, druhá na centrum. A já si řekla, že pojedeme domů, a to mě zachránilo. Pak mi volala Olga Havlová, jestli už jsme doma, a říkala, že velice hrubě zacházeli před jejich domem s Ivanem Havlem a jeho ženou Dášou. Bylo to hodně divoké.

Existují přímo záběry, jak stojíte na Melantrichu. Jak jste se tam toho 17. listopadu dostala?
Zavedl mě tam Ondřej Vetchý. Přišel a řekl: "Paní Kubišová, pan Václav Havel by vás potřeboval." Tak jsem tam přišla, viděla jsem Vlastu Chramostovou a spoustu dalších kamarádů a chartistů, a najednou mě Jirka Černý vyšoupl na ten balkon a řekl: "Zazpívej Modlitbičku." To už byla jenom vteřinka a já si říkala, panebože, já už to tak dlouho nezpívala, skoro devatenáct a půl roku, takže to, co ze mě vyšlo, prostě vyšlo. Naštěstí to nebylo tak strašné, jak jsem si myslela.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání SEDMIČKY.