Luděk Sobota terčem zloby
Začátkem měsíce spatřila světlo světa kniha Luďka Soboty (76) Holé a trapné dýchání, ve které se mimo jiné vyznává z toho, jaké měl problémy se státním vyznamenáním.
Když se o tomto ocenění dozvěděl, litoval, že už nežijí jeho rodiče, protože by měli obrovskou radost. Záhy ale zjistil, že to byl tak trochu danajský dar. I od lidí, které pokládal za své kamarády, se totiž vůči němu spustila vlna kritiky, někdy až nenávisti. "Měl jsem hodně smíšené, někdy i dost blbé ohlasy, tak jsem to do knihy napsal," vysvětlil nám, proč otevřel zrovna tohle téma.
"Překvapilo mě, že inteligentní lidi jako Michael Žantovský, hudebník Pavel Sedláček nebo Vladimír Poštulka mi řekli, že jsem to měl odmítnout. Já si myslím, že kdo to odmítl, je u mě ignorant nejhoršího zrna. Pro mě to byla velká pocta," napsal herec v knize a doplnil, že byli rovněž tací, kteří mu k ocenění gratulovali, třeba bývalý chartista Jan Vodňanský. "Jsem rád, že se našli i takoví," dodává.
Podpořila ho manželka
Do psaní knihy se Sobotovi příliš nechtělo, protože jak SEDMIČCE přiznal, není zrovna pilný člověk. Nakonec se do toho ale pustil. "Nejvíc jsem toho napsal v létě na zahradě, když bylo teplo, normálně bych se k tomu nepřinutil. Nejsem z těch lidí, o kterých mi říkal i Slávek Šimek, co ráno vstanou a hned píšou, jako byl třeba Jaroslav Dietl. To není moje povaha. Jsem vcelku líný a přiznám se, že kniha vznikla hlavně díky řediteli nakladatelství," prozradil.
"Pan ředitel Luďka oslovil, ale ten mu řekl, že už má jenom samé smutné příhody. Řekl, že to vůbec nevadí, ať je napíše, a nakonec kniha opravdu do roka a do dne vznikla. Psal to asi tři čtvrtě roku," prozradila Luďkova manželka Adriena, která svého manžela při psaní podporovala.
"Myslím, že čtenáři se mohou těšit úplně na všechno. Byla bych moc ráda, kdyby si knihu koupili, protože Luděk je v ní opravdu upřímný. Jsou tam věci, které zatím prozradil jen v soukromí. Třeba něco o prvním manželství, co lidé určitě nevědí," dodala.
