Létající Čestmír Lukáš Bech: Nikdy jsem se nikam netlačil

V dětství strávil Lukáš Bech (47) více času před kamerou než ve škole, jeho hereckými partnery byli Petr Čepek (†54) i Jiří Sovák (†79). Pak se ale rozhodl pro jinou kariéru. Čemu se představitel hlavní role v seriálu Létající Čestmír věnuje teď a jak vzpomíná na slavné kolegy?

Měl jste to štěstí, že jste pracoval s největšími hvězdami českého filmu. Potkávali jste se i mimo natáčení?
Potkával jsem je po natáčení. Je pravda, že natáčením jsem strávil skoro deset let, takže od mých pěti někdy do patnácti, kdy jsem točil poslední věc s Petrem Čepkem - Mít někoho do deště. To byla taková zajímavá televizní hra o komplikovaném vztahu otce a syna, kteří žijí sami bez mámy, jež umřela. To byla asi poslední věc, na kterou mě uvolňovali ze školy, pak už to bylo jen něco menšího nárazově. Tehdy u mě došlo k přerodu z děcka v dospělého kluka.

Jak na Petra Čepka vzpomínáte?
On byl děsný profík. Spíš uzavřenější. Nepatřil mezi ty, kteří vyhledávali v pauzách děti a bavili se s nimi. Ale na druhou stranu, když měl vyjádřit nějaký cit, pustil se do toho a bylo to neuvěřitelné. Jsem šťastný, že jsem ho mohl sledovat a pracovat s ním.

Tomáš Holý se ke své kariéře v dospělosti moc nehlásil. Jak jste to měl vy?
Tomáš Holý se rozhodl v podstatě docela podobně jako já. Přerušil dětskou kariéru a začal se věnovat své budoucí profesi. Chtěl vystudovat právnickou fakultu a zřejmě se stát právníkem. Já jsem volil podobnou cestu. Vystudoval jsem střední školu a nakonec na ta práva chodil taky. Vlastně máme dost společného, i když jsme se fyzicky potkali jen na jednom projektu, který tu nikdy neběžel. Pracovně se, tuším, jmenoval Atlantida. Já jsem tam měl jen takovou menší roli, jednu z těch hlavních tam měl Tomáš. Bylo to o klucích, kteří najdou nějaké hodiny, je to stroj času, a oni cestují historií a do budoucnosti. Nevím, jestli se ten projekt ve finále dotočil. Sám jsem ho usilovně hledal, protože mě zajímalo, co se s tím stalo. Nic jsem nenašel. A to byl asi poslední film, který natočil.

Ke své první profesi jste se asi po patnáctileté pauze vrátil. Dá se říct, že se dnes zase živíte jako herec?
Dá se to tak říct. A nejenom jako herec, začal jsem i nějaké věci psát ve scenáristické dvojici s Robertem Geislerem. Bohužel jsem zjistil, že situace je taková, že točí herci ze dvou divadel, což je asi tak všechno. Proto jsem se rozhodl, že asi jediná šance, jak se dostat na obrazovku nebo plátno, je napsat si něco sám pro sebe. Kupodivu jsem našel pár témat, která jsou tak zajímavá, že mě přiměla k tomu, abych to začal nějak sumarizovat. To se poměrně daří. Máme rozepsaný jeden historický film, jeden pěkný seriál, který je vlastně o mně a dětských hercích, další seriál s anglickým humorem v českých podmínkách. Napsaná je i muzikálová pohádka.