Jiřina Bohdalová se upřímně rozplakala dojetím

Jiřina Bohdalová (88) se dostala do věku, kdy dost jejích dobrých přátel, kolegů i milenců dnes není mezi námi. Herečka mnohem častěji než v uplynulých letech chodí na pohřby, což jistě není příjemné, a na akcích na své blízké vzpomíná. Na nedávném křtu knihy o scenáristovi Jiřím Hubačovi (†82), jenž v roce 2011 podlehl rakovině jater, se Jiřina dokonce rozplakala!

Bohdalovou nedojalo povídání o kamarádovi Hubačovi, jak by se mohlo zdát, ale překvapivě píseň, která zazněla na úvod. Byla totiž z pera hereččina kamaráda, jenž už je pět let na pravdě boží, skladatele Petra Hapky. "Já se omlouvám," soukala ze sebe poté, co pomalá písnička skončila. Jiřinu ovládly emoce a chvíli trvalo, než se zase dostala do role oblíbené a vtipné kmotry knihy o Hubačovi. Pak ale nezklamala.

Ze smutku vtipem

Začala vyprávět historky s Jiřím a lidé se smáli, až se za břicho popadali. "Já jsem se s ním setkala soukromě. My jsme měli vedle sebe chalupy, a když jsme se tam přistěhovali, tak mi dlouho nic nepsal, ačkoli jsem o to velice stála. Dokonce jsem mu podstrojovala! On měl rád sladké, takže já pekla furt - a přesto nic. Nic! Až potom jsem mu nějak vyprávěla, jak já pořád melu, tak jsem mu řekla, že mám takovej svůj sen - mít malej domeček, u toho zahrádku... Furt jsem o tom mlela, až to potom napsal do Domu na nebesích (divadelní představení, které mělo 169 repríz v Divadle na Vinohradech, pozn. red.). Byla jsem vlastně jeho inspirací. Fany ne, páč blbá nejsem, ale k Domu na nebesích jsem opravdu přispěla," uvedla přesvědčeně.

A tím zdaleka nekončila! "Kdyby se k tomu přidalo představení Generálka, které jsem hrála 28 let a po pauze ji prakticky hraju doteď, tak můžu říct, že mám vůči Jirkovi výjimečné postavení, protože se s ním setkávám pořád. Film odejde, můžete si ho pustit, ale když říkáte na jevišti jeho slova a prožíváte to, co on pro vás napsal, tak ho pořád cítíte. Jo, a taky jsem to, myslím, trošičku pošťouchla, když jsem mu říkala: ‚Já bych chtěla hrát něco, jako byla Madame Sans-Gene,' což bylo v Napoleonovi. A on pak napsal Generálku. Takže se pochlubím, ano, mám i na tom maličko zásluhu," svěřila la se.