Jiří Korn: Stáří je jako stoupání v balonu

"Jak já se kdysi trápil, že mi padají vlasy," říká zpěvák, tanečník a muzikant Jiří Korn (69). Ve věku, kdy si většina lidí pracovně ubírá, on na intenzitě přidává. "Mám obavu, že když se zastavím, už se nerozjedu," vysvětluje. Třeba na golf najde čas vždy. Hraje ho s manželkou. "Má skvělou techniku a já si v duchu říkám: Když se budu často dívat, jak hraje, projeví se to třeba zlepšením mého švihu."

Máte za sebou premiéru muzikálu Doktor Ox. Mrzí vás, že ač je úspěšný, příští rok na podzim se budete učit zase novou roli?
Tohle přinesla doba. Kdysi se muzikály hrály souvisle několik let, což se teď podaří jen některým z nich. Třeba Jesus Christ Superstar vydržel na repertoáru podobně dlouho jako Dracula, kterého jsem hrál pět let a nikdy mě nepřestal bavit. Dnes se muzikály odehrají v každém měsíci v sérii od čtvrtka do soboty, což znamená, že si musím před každou sérií celý muzikál zopakovat. Musel jsem se toto naučit akceptovat. Dodnes nechápu, jak herci mohou hrát patnáct her a k některým rolím se dostanou jen jednou za měsíc. Něco takového musí být k zbláznění! Teď to čeká i nás.

Umíte si představit, že jednou s vystupováním naprosto skončíte?
Nevím, jestli si to dovedu představit, protože to ani nezkouším. Samozřejmě že si někdy říkám, jestli má ještě cenu se snažit... Ty myšlenky napadají člověka s věkem častěji. Zatím mám ale pro co dýchat, projekty, kterým se věnuji, mě nesmírně baví. Možná jsem postupem času i vybíravější a snažím se dělat jen to, co mi dělá radost, spolupracovat s lidmi, s nimiž se mi dělá dobře, a hlavně s těmi, kteří to umějí. Zaplať pánbůh, že si trochu vybírat mohu. Máte povahu sdělovat lidem pravdu, že si vybrali špatnou profesi? Tohle nikdy nejde snadno, spíš se snažím takovým situacím vyhýbat. Ale občas nabývám dojmu, že je lepší tohle říct, protože se ušetří spousta nesnází... Stejně k tomu dotyčný časem dojde.

Bolí to?
Tohle nikoho nepotěší. On to také jednou může někdo říci mně! Jde o věc názoru. Klidně ně se může stát, že mi někdo řekne, abych se šel bodnout, že už patřím do starého železa.

Brilantně rychlým nazkoušením muzikálu Doktor Ox jste všechny přesvědčil o opaku. Byl to adrenalin?
Adrenalin ano, ale nešlo o to, že bych tempo nevydržel. Mám rád, když se představení připravují delší dobu. Mám rád klid na práci a zachování základních logických postupů. Nejdřív musí být hotová hudba, abychom ji mohli nastudovat, a pak lze teprve jít něco vytvářet na jeviště. Pokud je cyklus opačný, jde o nervy a adrenalinu je až dost. S Martinem Poštou jsme se scházeli každý den v sedm ráno před zkouškou a opravdu se všemu moc věnovali. To nám hodně pomohlo a teď už si dílo začínám trochu užívat. Ale ještě v některých písničkách cítím ze své strany určité té rezervy.

Kdo je doktor Ox, že ho hrajete částečně jako sympaťáka?
Ox si ze začátku podmaňuje lidi kolem všemi způsoby, nepřekáží mu k tomu účelu použít i vlídného slova a laskavosti. Když se toto podaří, všechny využije ke svému uspokojení. Myslím, že je - mírně řečeno - psychopat, který nemá svědomí a duši.

Na druhou stranu dává lidstvu světlo a křídla. Máte vztah k jeho vynálezům?
Světlo i létání jsou v životě lidském vynálezy nepostradatelné, ale například létání se v žebříčku mých radostných činností určitě nenachází v první desítce. Je-li možná volba mezi letadlem a autem, radši jedu po vlastní ose. Ano, letadla jsou rychlá a jde o obdivuhodný vynález, ale občas padají...

Jak to, že se prací i po padesáti letech stresujete? Režisér muzikálu Freddie Karel Janák prozradil, že jste měl obavu, zda zvládnete píseň The Show Must Go On. To zazpívají i děti v SuperStar.
To sice zazpívají, ale záleží na tom jak! Jako Freddie Mercury zazpívá málokdo, tomu věřte. Předpokladem je vysoký hlas, musíte tedy být tenor s extra velkým rozsahem. A já jsem baryton. Když jsem nahrávku poslouchal a zkoušel zpívat, úplně jsem ztratil odvahu. Natenor Napsal jsem Karlovi, že jsem se přecenil, aby si našel někoho jiného. Odpověděl, že to dáme níž. Nakonec to jde, ale je to už jiné, než zpíval Freddie. Něco jiného je Michael Kluch, který v tomto muzikálu představuje Freddieho; zpívá ho jako o život, a to doslova, protože tohle jeho život je. Mercurym žije i ve své kapele Queenie. Je výjimečný a je opravdu radost ho poslouchat. Nechápu, jak dokáže zpívat ty náročné skladby celé představení.

Jste teď někdo jiný než ve dvaceti, kdy jste uzavřel první manželství? Lidé se změní.
Ženil jsem se ve třiadvaceti. A byl velmi naivní. Vlastně za to mohl rozhovor, tuším, v Mladém světě. Řekl jsem tehdy, že na ženění nespěchám, a reakce mé přítelkyně byla bojovná. A pak dělejte rozhovory! Časem se u každého něco mění, něco zůstává. Různost je v tom, co a jak moc. Člověk si to těžko sám uvědomuje.

Co je na stáří nejlepší?
Stáří je jako stoupání v balonu. Díváte se na svět ze stále větší výšky a postupně vše vnímáte v širších souvislostech. Věci pro vás kdysi podstatné se zdají být méně důležité a pomalu je překrývá to, co jste dříve neviděli vůbec. Někdy je to hezké, někdy ne. Čím vším jsem se já zabýval! Trápil se tím, že mi padají vlasy... Bylo to v éře bigbeatu a já chtěl být za každou cenu mánička. V té době tohle pro mě bylo hodně důležité, dnes vídám v divadle mladé lidi, kteří chtějí mít na hlavě podobně něco, co nikdo nemá. Strašně si to něco opečovávají a nejradši by to nosili i na jeviště do rolí, k nimž tohle nepatří. Dívám se na ně z balonu, ale chápu je, rozumím jim. Vedou týž boj jako kdysi já.

Celý rozhovor s Jiřím Kornem najdete v nové SEDMIČCE!