Jana Paulová má zaječí úmysly. Dožije v cizině?

Janu Paulovou (64) ovládá cestovatelská vášeň. Kdykoli může, vezme si batůžek se základními věcmi a odjíždí poznávat svět. Herečka je totiž v zahraničí mnohem více sama sebou, a dokonce prý nevylučuje, že možná v cizině dožije!

Jana není typický plážový povaleč. "Raději si ušetřím a vyrazím jednou za čas tam, kam mě to táhne, kde je ještě čistá příroda a lidi nezkažení elektronikou. Beru si opravdu jen to nejnutnější. Nepál, Thajsko, Mexiko, Srí Lanka, Indonésie, Bhútán. To jsou země, kde se dají najít fantastická místa, nedotčená civilizací, když teda chcete něco poznat a nejste přivázaní u hotelu. Je to pro mě posedlost, snažím se život neproflákat, kdykoli se vyskytne něco neznámého, jdu do toho. O všechno můžete přijít, ale zážitky vám nikdo nevezme. A nedají se koupit," říká o své filozofii Jana.

Má ráda Indii, společně se sponzory tam částečně na popud své dcery Adély, která tam žila, založila školu pro sirotky. Druhá dcera Anežka, obě má s jazmannem Milanem Svobodou, je překladatelka.

Nevylučuje, že se do Indie někdy odstěhuje natrvalo. Zatím se snaží žít v rovnováze se vším, co nás obklopuje, včetně sebe sama. "Není to složité ani dlouhé, stačí čtvrt hodiny uvolnit celého člověka, vypnout mozek a tělo. Zařídit si ticho a vnímat ho, nechat plynout pozitivní myšlenky. Mozek řídí nejen sám sebe, ale i tělo, bez něj je člověk jen prázdná skořápka," říká naprosto vyrovnaně.

Svůj názor má Jana rovněž na osoby zlé, nepřející a závistivé. "Většinou to jsou hlupáci. Nemám jim to za zlé, inteligence je dar, který nedostane každý, spíš mi vadí, že se považují za nepochopené, geniální jedince. Ale každý jsme nějaký, nesoudím je, jen se jim vyhýbám, někdo, teď nevím kdo, řekl, že blbost může být i nakažlivá," dodala na závěr hluboce pravdivou myšlenku.