Jana Nagyová: Kráčím cestou svých tužeb a snů

Herečka Jana Nagyová (67) je známá především svou seriálovou postavou Arabely, s níž před čtyřmi desetiletími okouzlila Československo. Přestěhovala se však do Německa a více než třicet let před kameru nepředstoupila. V rozhovoru pro SEDMIČKU prozradila nejen to, jaká je její nová role Hildy Múdré ve filmu Šampión, ale také to, jak si zvyká na život ve Švýcarsku, kde bydlí velmi krátce.

Kdy jste se rozhodla, že se chcete stát herečkou?

Talent se projevil už v raném dětství, řekla bych už ve školce, do které jsem nerada chodila. Ale když se začal nacvičovat nějaký kulturní program, vrátila jsem se ze šatny, kde jsem proseděla na lavičce půl dne, a byla jsem ve svém živlu. Bavila jsem svým úsměvným a spontánním projevem, zpěvem a tancem nejen celou rodinu, ale i zákazníky v různých obchodech nebo návštěvníky letního koupaliště. Lidé chtěli, abych je bavila, a já neměla zábrany ani trému, ta přišla až v dospělosti. Ale to rozhodnutí padlo ve chvíli, kdy jsem přešla od operního zpěvu k herectví. Připomenu, že na Česko-Slovenském plese seděla vedle mě skvělá slovenská operní pěvkyně Adriana Kučerová s manželem. Během našeho rozhovoru jsme zjistily, že jsme obě chodily na konzervatoř ke stejné profesorce, paní Vlastě Hudecové, která bohužel nedávno také zemřela.

Nemůžu se nezeptat na vaši ikonickou roli. Jak vzpomínáte na Arabelu? Pan Vorlíček měl pro tuto roli původně vybranou Libušku Šafránkovou, ale nakonec jste ji dostala vy. Čím jste ho okouzlila?

Kouzla se dějí jen u kouzelníků, nebo i v pohádce? Byla jsem sice jen náhrada, castingový šťastný čtyřlístek, ale jako mladá dívka jsem tuhle reálnou šanci stát se hvězdou pohádkových bytostí ani nevnímala. Arabela mi byla souzená a spolupráce s režisérem Vorlíčkem také. Jen jednou, ale navždy!

Co jste si z natáčení Arabely odnesla do života?

Zkušenosti, hereckou školu a ferneta, kterého jsem do té doby nekonzumovala ani neznala. U nás se pila borovička! Vzácné vzpomínky na kolegy, které už neuvidím, s nimiž si už nezahraji, disciplínu, nádhernou filmovou lokaci na hradě Český Šternberk, úžasné kostýmy a masky, práci s dětmi a se zvířaty a v neposlední řadě ty legendární artefakty jako kouzelný prsten, kouzelný plášť a křišťálová koule.

Bylo určité období, kdy jste měla hereckou pauzu. Chybělo vám v té době vaše povolání?

Pauzička byla a dost dlouhá, už jsem nedoufala, že jednou doběhnu do svého cíle. Princezny ale věří na zázraky. A nejen princezny - i mnozí z vás máte určitě dost nesplněných tužeb, nebo se mýlím? Pracovních, osobních, fyziognomických, sexuálních či psychologických, to je přirozené. V koutku své čisté duše jsem si přála jako herečka být povýšená z role princezny na postavu královny. A sen se mi splnil, Princ Mamánek v roce 2021 byl rokem znovuzrození mé kariéry, velký comeback, a to díky charismatickému Janu Budařovi. Celý život je jedna náhoda. 

Je dobře, že jste se k filmu vrátila. Zanedlouho vstoupí do kin nový film o Nepelovi, ve kterém hrajete Hildu Múdrou, která stála za Nepelovým velkým úspěchem. Znala jste ji?

Jedná se o film Šampión. Hildu Múdrou jsem bohužel osobně neznala. Zemřela koncem roku 2021. V roce, kdy mi roli Hildy nabídl režisér Jakub Červenka. Tuhle roli jsem nehrála, žila jsem jí, alespoň nějaký čas.

Ve filmu jste si zahrála po boku Adama Kubaly, který ztvárnil Nepelu, ale také s dalšími skvělými herci, jako jsou Karel Dobrý, Miroslav Hanuš, Tomáš Měcháček. Jak se vám s nimi hrálo?

Všichni jsou úžasní kolegové. Mnohé jsem znala jen z obrazovky. Ale skvěle jsem si rozuměla s panem Hanušem. Byli jsme na stejné vlně a vtipkovali i s Lukášem Jurkem, který hraje komentátora. Ten mě dokázal rozveselit a rozesmát i v té nejponuřejší situaci. Těšila jsem se také na kolegy Jožka Vajdu, Romana Luknára, Alexandera Bártu, Hanku Rapantovou, která hraje ve filmu hlasatelku. A po mém boku mladý, usměvavý fešák z východu. Nepela jako z obrázku! Herec, který mezitím žije v Praze, byl pro mě jako syn a měla jsem k němu i mateřský cit. Když bylo třeba, tak jsem ho i sprdla. Takhle jsem měla nastavený svůj biorytmus.

Žijete ve Švýcarsku. Co se vám na téhle zemi líbí? Je to pro vás po letech strávených v Německu velká změna?

Žiji krátce ve Švýcarsku. Momentálně tomu říkám období asimilace, přizpůsobení, navazování nových kontaktů, přátel, poznávání téhle malé alpské země se třemi mateřskými jazyky. Jsem konzervativní typ ženy a vyhovuje mi pořádek, čistota, respektování soukromí, politická stabilita, slušné a spravedlivé chování, plachost i rozvážnost švýcarského obyvatelstva, přesnost jako švýcarské hodinky, krásné životní prostředí, liberální politika s důrazem na toleranci. Znepokojuje mě antisemitismus a rasismus, který v EU bují jako rakovina a je proti mým etickým zásadám. Stejně tak potlačování demokracie.

Co vás do Švýcarska přivedlo? Byla to touha žít blíž dceři a vnukovi, nebo jste měli i další důvody?

Stěhování a myšlenka opustit Německo byla jedna spontánní akce, kterou jsme s manželem podnikli. Za 25 let manželství nás dobrodružství stále přitahují, nemáme nudný život, naopak. Dcera s rodinou byly tím pilířem, od kterého jsme se odrazili.

Co si přejete od tohoto roku? Na co se nejvíc těšíte?

Přeji si i v tomto roce být loajální, odvážná, svobodná, milovaná, nezávislá a obsazovaná herečka. Kráčím cestou svých tužeb a snů. Ale teď se asi nejvíc těším na minidovolenou ve dvou. Dovolená bez mobilu, sociálních sítí, premiér, interview, kadeřníka a kosmetiky.