Jan Šťastný zpytoval svědomí
Ještě nedávno Jan Šťastný (55) tvrdil, že chce dalšího potomka. Během pandemie si však uvědomil, že svým nejbližším nedává to, co by si zasloužili. Dokáže se vzpamatovat a zachránit rodinné štěstí?
Jan Šťastný vždy platil za seriózního muže, kterému záleží především na jeho nejbližších. Jeho partnerka, herečka a režisérka Barbora Šťastná Petrová, a synové Jan, Ondřej a Marek pro něj byli vždy na prvním místě, ať se dělo cokoli. Ještě nedávno herec tvrdil, že by si s o mnoho let mladší manželkou klidně pořídil další.
"Cítím se na pětadvacet, a aby bylo jasno, ještě jsem neskončil. Zatím mám samé kluky, chybí mi holka. Pokud by se to povedlo, bylo by to krásné. Už si se ženou ukazujeme i kočárky, které by se nám líbily. Snad nám to všechno vyjde," řekl SEDMIČCE. Uplynulo ale několik měsíců a najednou je všechno jinak.
Změnil plány
Během pandemie prošlo mnoho vztahů zatěžkávací zkouškou. Nejinak tomu bylo i u Jana a jeho ženy. Herec se až nyní svěřil, že to mezi nimi nebylo až tak růžové, jak si všichni mysleli. O dalším potomkovi tak v tuto chvíli nemůže být ani řeč. Vzhledem k tomu, že měl spoustu volna a času na přemýšlení, uvědomil si, že jako manžel a otec selhával.
"Během lockdownu jsem třeba znovu objevil svoji partnerku. Měl jsem daleko větší šanci trávit více času s nejmladším synem Ondrou, kterému je dnes devět let, a vlastně jsem měl šanci ho vnímat. Také jsem se naučil více ho chápat. Dříve jsem byl trošku netrpělivý otec," sypal si popel na hlavu Šťastný pro časopis Téma. Zároveň přiznal i to, že v otázce výchovy má ještě hodně co dohánět.
"Na nic nebyl čas, všechno muselo být hned, rychle a správně. Už vím, že to byla chyba. Mimochodem, výchova je ta nejhorší práce na světě, protože tam můžete nasekat nejvíce chyb, s nimiž pak dítě vyšlete do světa. Snažil jsem se učit trpělivosti. To byla zásadní zkouška pro mě, ve které jsem snad obstál," nechal se slyšet. Herec si je moc dobře vědom toho, že své rodině nedává to, co by mohl, a je odhodlaný s tím do budoucna něco udělat.
"Uplynulý rok mi přinesl myšlenku, že bych měl dát blízkým více prostoru, nebo se o to alespoň pokusit. Nebrat tomu druhému vzduch. Člověk, který je zahlcen sám sebou, vlastní rychlostí a netrpělivostí, tyhle chyby zkrátka občas dělá. Kdysi se mě studenti ptali: 'Pane profesore, jak můžete hrát v seriálech?' Já na to: 'Děti, zachovejte si tu čistotu co nejdéle. Založte si generační divadlo. Dělejte věci s přesvědčením. Až vám pak začnou chodit složenky a vy je budete muset platit, pochopíte.'" Podle všeho to tedy vypadá, že je toho na Šťastného prostě už moc.
