Ivan Vyskočil: Nejsem "přelétavej sviňák"

Ivan Vyskočil (73) se dává dohromady po operaci kyčle, užívá si vnoučat a urovnal si i vztahy se svými dvěma bývalými manželkami Ivanou Andrlovou (58) a Anife Vyskočilovou (45). Co dalšího nám v rozhovoru prozradil?

Jsou to přes dva měsíce, co jste po operaci druhé kyčle. Jak se cítíte?
Pomalu začínám zase normálně chodit. Musím trénovat, protože jsem línej a nechce se mi. Nejradši bych jenom ležel a měl nohy nahoře, což obvykle chci, i když nemám berle a nejsem zrovna po operaci. Schválili mi komplexní lékařskou rehabilitační péči, takže jedu na měsíc do lázní, což jsem chtěl, i když to není v dnešní době nic levného. Nemám to na pojišťovnu.

Dal jste si teď od práce pauzu, nebo se chystáte někde hrát?
Ptáte se výborně, ale na špatném hrobě, protože herecká práce je práce závislá. Před chvilkou mi zrovna volal jeden člověk, že má nějakou hru, kterou bude možná režírovat a že bych tam mohl hrát se třemi ženami. Víte co, přece jen už mi není dvacet, už je mi přes sedmdesát. A i když mi lidé říkají, že na to nevypadám, faktem je, že to tak je. Třeba když hrajeme Tři mušketýry a jsou dvě představení po sobě, tak obdivuju Pepu Vojtka, že to odzpívá. My tam zdaleka nemáme takové náročné pasáže a řeknu vám, že jsem po tom druhém výkonu unavený a docela mi to stačí. Zrovna tak točím v seriálu Ulice, která zase pojede dál. Jsem rád, že nesedím doma. Ale kdyby toho mělo být moc, už bych to dělat nechtěl.

Přitom působíte jako živel...
Je pravda, že moc neodpočívám, pořád něco dělám. Obdivuju některé kolegy, kteří jdou ráno na zkoušku, pak letí do dabingu, do toho mají ještě jeden dabing někde jinde, pak hrají... Už si z nich dělám srandu, že večer chodí dí ještě vyvolávat vlaky na hlavní nádraží. To už bych nechtěl. Jednak ne umím sedět jednou p*delí na dvou židlích, stresuje mě to, a jednak musím mít na věci čas a musím vědět, že se mi nebudou křížit. Dodnes si pamatuju, jak jsem točil Sarajevský atentát a do toho jsem zároveň točil Plavení hříbat. Lítal jsem z jednoho do druhého, dneska už bych z toho byl dost nervózní.

Vaše třetí manželka Ivana Andrlová byla také herečka. Jak jste spolu byli dlouho?
Se všema manželkama jsem byl dlouho. Říkali o mně, že jsem strašně přelétavej sviňák, ale to vůbec není pravda. Jen se svojí první ženou jsem byl měsíc, ale to bylo za války, šlo o válečné manželství. V roce 68, když přišli Rusové, odjela do Kanady, a tak jsme se rozvedli. S druhou manželkou jsem byl už dvanáct let, s tou mám dva kluky. Pak jsem byl s Andrlovou celkem patnáct let, jen ona se mnou třináct, a pak jsem byl deset let s Anife. Potom jsem ještě žil tři roky s jednou úžasnou cikánkou a teď už žijeme deset let s Romanou.

A jak spolu dnes s Ivanou Andrlovou vycházíte? Bavíte se?
S Ivanou jsme opravdu hodně dlouho nevycházeli, ale teď, co se nám narodila společná vnučka, to začalo být lepší, ale o tom bych nechtěl mluvit.

Odpustil jste jí?
Víte, čeština je krásná řeč, ale když lidé nevědí proč, tak bych to nerad říkal. Shrnul bych to asi tak, že jsem všechno zapomněl, ale neodpustil. Anife jsem zase všechno odpustil, ale nezapomněl. Ovšem na Anife se člověk nemůže zlobit. Zlob se na vítr, že ti odnesl střechu, to prostě nejde, to bych byl hlupák. Byla za mnou i v nemocnici. Přinesla mi tričko, seděli jsme venku a kecali. Pak přijela Romana, seděli jsme tam ve třech a bavili se. Pak spolu odešly, je to paráda. S Anife mám opravdu skvělý vztah. Když přišla, měla jedny kalhotky, a když odtud odcházela, musel jsem ji vyplatit a odcházela s autem. Ani ty kalhotky mi po ní nezbyly. (smích)

Celý rozhovor s Ivanem Vyskočilem najdete v nové SEDMIČCE, která vychází právě dnes!