Iva Janžurová: Teď už jsem chtěla jen sedět a malovat

Možná by strčila do kapsy Karla Gotta (79), to se ovšem nikdy nedozvíme. Jedna z našich nejobsazovanějších hereček Iva Janžurová (77) nám prozradila, že podobně jako kdysi její maminka miluje malování. A umí to opravdu výborně. Nakreslila si dokonce i portréty svých dvou dcer, hereček Sabiny (46) a Theodory (45) Remundových. Proč se tím nikdy nechtěla živit profesionálně? Jak se její dcery vyrovnaly s tím, že jsou s ní neustále srovnávány? A jak vzpomíná na dnes již zesnulého staršího bratra Pavla (†75)? To všechno nám prozradila v rozhovoru.

Spolu s Johanou Saudkovou jste zahájila výstavu obrazů Káji Saudka. Ve filmu "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" to bylo poprvé, co jste se s jeho tvorbou setkala?
Tam jsem jeho obrazy viděla poprvé a potom byla obrovská pauza. Jako každý herecký sobec jsem se zaměstnávala vždycky převážně sama sebou, ale na tomhle filmu pro mě bylo několik významných věcí. Mohla jsem se převlékat z role do role, protože celý scénář byl takový nádherně komediální až komiksový, a ty kresby jsem si tam samozřejmě prohlížela, ale dodnes jsem na vážkách, jestli jsem se s Kájou Saudkem někdy sešla osobně, protože, jak říkám, každý jsme tam měli svoji povinnost a on už byl hotov se svojí prací, když jsme jako herci vcházeli do dekorací.

Od té doby jste se nějak o jeho obrazy a grafiky zajímala?
Už před čtyřmi lety jsem byla pozvána na výstavu na Staroměstském náměstí, kde jsem se seznámila s jeho dcerou Berenikou. Velice jsem si ji oblíbila. Myslím si, že je to nejen krásná žena, ale i velmi talentovaná umělkyně. Dokonce jsem se dozvěděla, že trpí tím, že jí novináři často vyčítají, že napodobuje svého otce. Ráda bych jí řekla, aby se na tato tvrzení vykašlala.

Proč myslíte?
Mám také dvě dcery, které obviňují, že napodobují svoji matku. Ale myslím si, že se na to už naštěstí vykašlaly a jdou si svojí cestou. Jde o to, mít v sobě ten dar, talent. Její obrázky se mi moc líbí. Zdají se mi samostatné, krásné a ženské. Na té výstavě jsem zahlédla i stopy svého portrétu ze Čtyř vražd, ale pak se tam ten obraz nějak záhadně ztratil, běželi ho někam nahoru hledat a nenašli ho, takže jsem strašně zvědavá, jestli se tady ten portrét objeví.

Jak to máte s komiksy?
Z dětství si pamatuji, že bratr Pavel je miloval. Neustále ležel v každém časopise, kde se vyskytla komiksová stránka. Dokonce jsme oba trochu kreslili, takže jsme si vymýšleli vlastní komiksy, samozřejmě bez jakékoli snahy se vyrovnat velkým mistrům. Ale bylo to hezké. Když to uvážíte, komiksy jsou vlastně jakýsi předchůdce ne přímo seriálů, ale takových krásných vtipných scének, kterých jsem řadu natočila. V jednom momentu za druhým vidíte určitou změnu ve výrazu a v situacích. Má to mnoho společných bodů.

Jako malá jste kreslila. Nelákalo vás to nikdy profesionálně? Třeba byste to dnes měla podobně jako Karel Gott, který je oceňovaným zpěvákem i malířem.
Ano, ale neměla jsem ctižádost, respektive jsem na to nikdy neměla moc času. Tu a tam jsem si nakreslila nějaký portrét dětí. Ale je pravda, že kreslení mi šlo docela dobře, dokázala jsem hezky vystihnout podoby. Dokonce jsem si nakoupila spoustu barev, štětců a myslela si, že v tuto dobu už budu jen sedět u stolu a malovat, ale nějak mě pořád někdo nutí k nějaké práci, tak třeba to ještě přijde.

Celý rozhovor s Ivou Janžurovou najdete v aktuálním dvojčísle časopisu SEDMIČKA!