Honza Musil: Musíme se naučit žít jinak

Jen s opravdu lehkou nadsázkou můžeme říct, že Honza Musil (53) zasvětil svůj život fanouškům. Když naposledy vyslyšel jejich přání, začal pro ně psát časopis se stejným názvem jako oblíbený barrandovský pořad Nebezpečné vztahy. Proč odhalil své soukromí a co na to říká jeho partner?

Proč jste se rozhodl promítnout Nebezpečné vztahy i do časopisu?
Ten nápad vznikl už dávno. Jenže člověk je neustále v takovém kolotoči, že nápad je jedna věc a realizace druhá. Tento rok je poněkud zvláštní, a tak přišel ten správný okamžik splnit přání diváků.

Co v měsíčníku lidé najdou?
Samozřejmě příběhy z obrazovky, které nám napsali diváci, které jsme ve studiu natočili pro pořad Nebezpečné vztahy a následně je dotočili pro cyklus Jak to dopadlo!?. Čtenáři v něm najdou také spoustu informací z mého osobního života. Ne každý se dostane na sociální sítě. Náš časopis je pro čtenáře takovou tištěnou sociální sítí. Troufám si říct, že v mnoha ohledech osobním setkáním. Aktuálně je na stáncích adventní číslo, protože časopis nemůže na Vánoce chybět. Jsou to moje nejmilejší svátky a ten, kdo mě zná, ví, že si je v naší rodině opravdu užíváme už s prvním adventem.

Nevadí váš blízký vztah k fanouškům vašemu partnerovi?
Jakub si mě našel takového, jaký jsem, a mnoho lidí ani neví, že je u všeho, co pro svoje fanoušky a diváky připravuji. Je profíkem a rádcem. Ostatně v Nebezpečných vztazích je za řídicím pultem režie. Jinak je to Jakub, s nímž se bavím o svých nápadech, společně je pak rozvíjíme do výsledné podoby.

Máte nějaké přání do dalšího roku?
Nám všem přeji zdraví. Ale také nadhled, celkovou pokoru. Jsou věci, které si nikdo z nás neuměl představit. Nyní jsou naší součástí a my se musíme naučit žít jinak. Mám pocit, že se vracíme do životů našich prababiček a pradědečků. Začíná vyhrávat čistota těla i duše. Přichází pokora před sílou přírody a možná je to pro nás impulz, abychom mohli žít dál my a hlavně naše děti a vnoučata. Moje přání je být lidmi. Slušnými, ohleduplnými a rozdávajícími úsměv tam, kde se ho nedostává.