František Janeček: Dávám na frak třicetiletým klukům

Za léta svého působení v showbyznysu má na kontě nespočet úspěšných hitů a také neméně divácky úspěšných muzikálů. Kdyby jen trochu chtěl, mohl by si bez obav dát nohy nahoru a už jen zpovzdálí pozorovat, jak si vede jeho konkurence. Po tom ale producent, skladatel a hudebník JUDr. František Janeček (74) netouží.

Františku, na jaře jste prodělal infarkt, jak se nyní cítíte?
Je pravda, že jsem měl v květnu v Americe srdeční příhodu, a zaplať pánbůh za to, že to dobře dopadlo. Jak vidíte, žiju a pracuju vesele dál.

Někdy dochází k tomu, že když člověka postihne takováto vážná příhoda, najednou si uvědomí svoji smrtelnost a snaží se zlepšit životní styl, dává na sebe větší pozor. Měl jste to také tak?
Bohužel se přiznám, že pořád kouřím a moc na sebe pozor nedávám, protože se domnívám, že když na sebe začnu dávat pozor, tak si ten nahoře, který zhasíná a rozsvěcí ty svíce, řekne, že už jsem polevil, a že to tedy uzavře. Smrt musí potkat každého z nás, to je přirozené. V tom jsme si všichni rovni. A je jedno, jestli jsme chytří, výkonní, hloupí... Je to nevyhnutelná záležitost.

Nelekl jste se, že se to možná už blíží?
Víte, v tom okamžiku, kdy se vám něco podobného stane, na to ani nepomyslíte. Odehrává se to v tak zběsilém tempu! Nejdříve mě odvezli do jednoho špitálu, tam ale neměli patřičné vybavení, tak mě sanitkou v pátek odpoledne převezli do druhého špitálu. Byl jsem tam dva dny, udělali mi dva stenty (lékařská pomůcka pro udržení průchodnosti žil, pozn. red.) a potom mě pustili. Pravda, nebyl jsem v úplně optimální formě, velký vliv na to má vždycky anestezie. Existuje mnoho příběhů, kdy to po ní lidem v hlavě úplně přestalo pracovat, ale, zaplať pánbůh, u mě to dopadlo dobře a pracuju.

A zvolnil jste?
Několik lidí už se mě ptalo, jestli jsem zvolnil. v okamžiku, kdy provozujete Víte co, velké hry s velkým obsazením - máme v divadle více než tři sta padesát lidí, takže je to taková nenápadná malá továrna se všemi svými problémy -, vysadit je poměrně komplikované. Jsem rád, že mám dobré lidi, kteří pracují smysluplně a mají to rádi. To je hrozně důležité. Pro mě je vždycky velmi podstatné, aby ten člověk, který je na jevišti nebo v zákulisí, k tomu měl vztah. To je pro mě úplně to nejpodstatnější. Může dokonce i méně umět, ale v okamžiku, kdy do toho vkládá nadšení, rychle se to doučí.

Dokážete si představit, že už byste si jen užíval peníze a odpočíval?
Lidé mi říkají, že bych mohl zvolnit. Ano, jsem zajištěn, ale mám pro to takový jeden příměr. Kdysi dávno v dolech koníčci tahali vozíky s uhlím. A když je jednoho dne vyvezli nahoru a vytrhli je z rytmu, velmi rychle skonali. Je to samozřejmě případ od případu. Samozřejmě nechci říct, že se necítím na své roky, cítím se, zejména každé ráno, ale myslím si, že pokud jde o moji výkonnost, ještě dávám na frak třicetiletým klukům. Všechno, co oni posbírají, nakonec skončí tady u toho stolu.

Celý rozhovor najdete v aktuální SEDMIČCE!