Zavřít fotogalerii
a zpět na článek
Fotogalerie: V roce 1968 podepsala Yvonne Přenosilová manifest Dva tisíce slov, kvůli čemuž jí bylo vyhrožováno. Po okupaci Československa se rozhodla pro emigraci. Nejdříve odešla do Anglie, pak za svými rodiči do Mnichova, kde se zamilovala, provdala a porodila syna. Pracovala jako hudební redaktorka ve Svobodné Evropě, po roce 1989 začala pravidelně jezdit do své vlasti a po dlouhých letech se do vysílání dostal zpět i její hlas. V roce 1993 se rozhodla přestěhovat zpět do České republiky. (2/6)
V roce 1968 podepsala Yvonne Přenosilová manifest Dva tisíce slov, kvůli čemuž jí bylo vyhrožováno. Po okupaci Československa se rozhodla pro emigraci. Nejdříve odešla do Anglie, pak za svými rodiči do Mnichova, kde se zamilovala, provdala a porodila syna. Pracovala jako hudební redaktorka ve Svobodné Evropě, po roce 1989 začala pravidelně jezdit do své vlasti a po dlouhých letech se do vysílání dostal zpět i její hlas. V roce 1993 se rozhodla přestěhovat zpět do České republiky.

V roce 1968 podepsala Yvonne Přenosilová manifest Dva tisíce slov, kvůli čemuž jí bylo vyhrožováno. Po okupaci Československa se rozhodla pro emigraci. Nejdříve odešla do Anglie, pak za svými rodiči do Mnichova, kde se zamilovala, provdala a porodila syna. Pracovala jako hudební redaktorka ve Svobodné Evropě, po roce 1989 začala pravidelně jezdit do své vlasti a po dlouhých letech se do vysílání dostal zpět i její hlas. V roce 1993 se rozhodla přestěhovat zpět do České republiky.

Autor: - red -
Jeho buržoazní původ mu hodně komplikoval život i studium. Divadlo si ho přesto přitáhlo. Ve svých dílech Václav Havel otevřeně kritizoval totalitní režim a v civilním životě to kvůli podepisování zakázaných dokumentů a iniciování nejvýraznějšího občanského počinu Charta 77 dotáhl až k pěti pobytům v komunistickém vězení. Stal se tak jedním z největších vnitřních nepřátel totalitního Československa. V roce 1968 podepsala Yvonne Přenosilová manifest Dva tisíce slov, kvůli čemuž jí bylo vyhrožováno. Po okupaci Československa se rozhodla pro emigraci. Nejdříve odešla do Anglie, pak za svými rodiči do Mnichova, kde se zamilovala, provdala a porodila syna. Pracovala jako hudební redaktorka ve Svobodné Evropě, po roce 1989 začala pravidelně jezdit do své vlasti a po dlouhých letech se do vysílání dostal zpět i její hlas. V roce 1993 se rozhodla přestěhovat zpět do České republiky. Vlasta Chramostová byla původně členkou KSČ a byla vedená jako spolupracovnice StB. Záhy ale prozřela a razila teorii, že je lepší být hloupý v mládí a zestárnout k moudrosti. V roce 1968 ztvárnila jednu z hlavních postav v psychologickém dramatu Spalovač mrtvol a o rok později jí komunistický režim výrazně omezil herecké možnosti. V době, kdy měla zákaz hraní, pořádala soukromá představení ve vlastním bytě. Už během studií v roce 1977 založil Michael Kocáb skupinu Pražský výběr, která se neustále pohybovala na pomezí oficiální a neoficiální scény. Od roku 1983 měla skupina zakázanou činnost. Záminkou se komunistické straně staly koncerty v Hradci Králové, na kterých skupina »prodávala« neoficiální plakáty, čímž se nezákonně finančně obohatila. Po zákazu se dala opět dohromady pod názvem Výběr. V roce 1964 natáčel Waldemar Matuška společně s Evou Pilarovou a Karlem Gottem muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Ústřední výbor KSČ vytvořil sérii lží a falešných důkazů, které měly dokazovat jejich amorální chování. Komunisté se totiž obávali každého populární umělce, který nešel straně na ruku. Na základě těchto pomluv mohla komunistická strana přistoupit k trestu a zákazu činnosti. Po podpisu manifestu Dva tisíce slov, zavření Václava Havla a omezení vystupování v televizi i ve filmu se Jan Tříska rozhodl v roce 1977 emigrovat. Nejprve odešel do Řecka, následně do kanadského Toronta. Režim se ho v Československu snažil vymazat z paměti diváků, a tak se nesměl vysílat například seriál F. L. Věk, ve kterém hrál. Až po sametové revoluci se vrátil do povědomí českého diváka, mimo jiné rolí učitele Igora Hnízda ve filmu Obecná škola.