Aleš Háma: Nebojím se začít nanovo
Poslední týdny nebyly pro herce a moderátora Aleše Hámu (47) vůbec jednoduché. Nejenže kvůli pandemii koronaviru musel podobně jako ostatní umělci výrazně omezit práci, zemřela mu i jeho milovaná maminka. Prozradil nám, jak se s tím vyrovnává a na co se těší.
Na konci března jste nečekaně přišel o maminku. V čem jste po ní?
Víte, moje maminka Drahomíra byla učitelka, muzikantka, vodačka, ženská do nepohody a všichni, mezi které vstoupila, ji milovali. S ní se nikdo nenudil a byla s ní legrace, přičemž vždycky dbala na to, aby byla spravedlivá a čestná. A já si až teď, když odešla, uvědomil, že jsem po ní asi fakt dost věcí podědil... Hlavě nadhled, hudební talent, ale i morální zásady. Moc mi chybí.
Občas se stane, že v životě nastanou podobné události. Jak se s nimi vyrovnáváte?
Právě tím nadhledem a souzněním s okolím a přáteli, ale taky potřebuju být sám, nejlíp v přírodě.
Podobně jako jiných umělců se i vás dotkla situace s koronavirem. Jak konkrétně?
Jako většina mých kolegů jsem nehrál a až na pár charitativních dílů soutěže Kde domov můj? ani nenatáčel.
Umíte si představit, že byste kvůli koronaviru změnil zaměstnání a šel na chvilku pracovat třeba do supermarketu?
Už když jsem byl nějakou dobu ve Spojených státech, dělal jsem, co přišlo. Zčistajasna jsem musel začít trénovat fotbal nebo dělat zahrady, což mi dalo do života jednu jistotu, že člověk může začít nanovo kdykoli, jen se nebát. Takže pokud nebudou příležitosti v mém oboru, najdu si jiný.
Zkoušel jste ještě i jiné práce, než jste vyjmenoval?
Ano, dělal jsem i kuchaře v Německu, hlídače parkoviště, prodával v kiosku, nosil kufry na Václaváku, učil na kytaru, rozvážel noviny...