Adam Pavlík: Na odchod mámy jsem nebyl připravený

Na loňský rok muzikant Adam Pavlík (43) asi jen tak nezapomene. Během pár měsíců se mu obrátil život vzhůru nohama, když přišel o oba rodiče. Koncem března mu nečekaně zemřela maminka, zpěvačka Věra Špinarová (†65), jen o pár měsíců později tatínek, muzikant Ivo Pavlík (†84), který žil posledních pětatřicet let se zpěvačkou Heidi Janků (55). Po mámě zůstal Adamovi opuštěný dům se dvěma psy, o které se teď musí starat. Prozradil nám, jak se mu nyní daří, jak se zvládl vyrovnat se smrtí rodičů i co si myslí o soše, která byla nedávno odhalena jeho mámě v Ostravě.

V Husově sadu v Ostravě odhalili sochu vaší mámy. Vy ale s výsledkem spokojen nejste. Proč?
Vadí mi úplně vše. Mamka si není vůbec podobná. Nemá svůj účes, oči, uši, postoj, prostě nic. Je to podle mě neskutečný paskvil.

Chtěl byste, aby sochu odstranili?
Ano, chci, aby byla socha odstraněna, a řeším to s městem, ale zatím bohužel neúspěšně.

Dům, který jste zdědil po mámě, je opravdu velký, není vám tu samotnému občas úzko?
Je to o zvyku. Ze začátku jsem tu spal sám, a to jsem měl docela velké problémy. Nedařilo se mi usnout. Bylo to i tou smrtí mámy. Ale vyhledal jsem pomoc, mám jednoho úžasného psychologa a ten mě z toho vysekal. Vždycky tu musel někdo být se mnou. Během půl roku se to zlepšilo a teď si to v podstatě užívám, ten klid a takovou tu pohodu. Akorát máme s manželkou takový vztah na dálku. Teď se spíš tak jakoby navštěvujeme.

Nežijete spolu?
Úplně to teď nejde, protože máme dceru, která chodí do školy. Navíc máme doma ještě kočku a tady jsou dva psi, takže jeden jsme tam a druhý tady. Občas nám vytrhnou děcka trn z paty, když přijede starší syn nebo dcera, tak jsou tady. Zavřou se tu na týden a my jsme týden doma a nějakým způsobem si užíváme jeden druhého.

Jste spíš introvert, nebo jste rád mezi lidmi?
Jsem něco mezi. Nemám rád samotu, jsem rád v kolektivu, ale na druhou stranu zase potřebuju někdy být sám. Dělá mi to dobře, takže mi vyhovuje oboje.

Muzikanti mají většinou rádi večírky...
Tak to já vůbec nemusím, v tom jsem po mámě. Máma je posledních patnáct let úplně nesnášela. Možná zamlada je měla ráda. Mám to po ní. Nerad se někde vystavuju. Ten humbuk, co byl po jejím odchodu, mi vůbec nedělal dobře. Abych řekl pravdu, jsem vždycky radši ten kardinál Richelieu, co je v pozadí a nějakým způsobem vše diriguje a organizuje, nemusím být vidět.

Když vystupujete s kapelou, máte trému?
Ona tréma je v podstatě hrozně zdravá. S mamkou jsme spolu hráli dvacet let, takže je pravda, že tam už v podstatě nebyla vůbec. Teď jsem začal hrát s Heidi, takže je to zas trochu jiné.

Jak jste se dali dohromady?
Začal jsem nás dávat do kupy už loni. Přemýšlel jsem, koho bych oslovil, Heidi měla hrozný strach se mě na to zeptat, jestli to po mámě není blbý, ale mně to přišlo jako úžasný nápad, protože jsem s ní a s tátou jezdil jako malý kluk na kšefty a mně se hrozně líbilo, jak fungovala. Byla vždycky na pódiu živel. Tak jsem říkal, že to je super nápad. Našel jsem tři kluky z jedné kapely, kteří s námi spolupracují, a zatím musím říct, že jsem trefil do černého.

Heidi mi říkala, že spolu máte skvělý vztah...
Úžasný. Vždycky jsme měli dobrý vztah. V tomhle případě nevěděla, do čeho půjde. Ty písničky se nedají hrát tak, jak se hrály. Je to už třicet let zpátky. Tak jsem říkal, že to předěláme a uděláme to podle sebe a pak že přijde na zkoušku a uvidí. Přijela, my jsme zahráli a jí se to líbilo. A tím jsme to odstartovali.

V srpnu to byl rok, co vám umřel táta... Máte to pořád v sobě, nebo už jste se s tím vyrovnal?
Víte co, smrt mámy a táty byl obrovský rozdíl. Když táta umřel, bylo mu osmdesát čtyři let. Poslední rok už jsme věděli, že jeho srdce není v pořádku, že operace není možná, a bylo jasné, že to je otázka času - rok, dva, tři. A navíc mi přišlo, že i na něm už bylo vidět, že ho to tu nebaví. Už ho to unavovalo, věděl, že je nemocný, ale užil si úžasný život, hlavně díky Heidi, která se o něho pořád starala. Takže jeho odchod byl očekávaný. Na odchod mámy jsem nebyl vůbec připravený. To byl úplně jiný level, protože jsme vůbec netušili, že se to může stát.

Celý rozhovor s Adamem Pavlíkem najdete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA!