Kateřina Neumannová: Lucinku musím občas do sportu nutit

Běžkařka Kateřina Neumannová (40) se se svou dcerou Lucinkou (9) zúčastnily maratonu v Praze. Poctivě se před startem rozcvičily a vyrazily vpřed. Oběma se zadařilo a doběhly ve skvělém čase. "Lucka je celkově statečná holka, bojovnice," chválí v rozhovoru pro server Sedmička.cz pyšná Neumanová svou jedinou dcerku.

Kateřino, po kolikáté jste se s dcerou účastníla maratonu?

My jsme s dcerou pravidelnými účastníky čtyřkilometrového mini maratonu. Toho jsme se zúčastnili již počtvrté. Jsme vášniví běžci.

Co vás vede k tomu, že závodíte spolu s dcerou?

Milujeme obě tu atmosféru a rády se hýbeme, když je příležitost. Nadšení všech těch běžců tady je nádherné, taky tady potkáváme každoročně spoustu známých, které jsme dlouho neviděly, a báječně si popovídáme. Je tady spousta moc fajn lidí. Dnes byly na běh ideální podmínky, počasí nám přálo. Jsme ale pořádně vyprahlé, takže si s radostí teď vychutnáme namíchaný nealko drink z minerálky Mattoni.

Baví Lucinku běh, nebo ji musíte k běhu trošku nutit?

Tak Lucinka to má na střídačku. Někdy se jí chce, někdy ne. Třeba její úplně první závod byl skvělej, to zaběhla perfektně a měla z toho ohromnou radost. Ten další byl trochu kritickej, protože to nějak neudýchala, ukápla i slzička, ale doběhly jsme. Ten třetí byl zase super a bavilo jí to. No a tenhle byl zase nic moc. Píchalo ji v boku, ten výsledek nebyl úplně nejlepší podle mě, ale i tak jsme si to užily, má to prostě atmošku. Ale Lucka je celkově statečná holka, bojovnice. Neukončila by běh v půlce, jsem ráda, že ji to baví. A já myslím, že i ten letošní výsledek je na devítiletou holčičku rozhodně super.

Plánujete spolu nějakou dovolenou? A vyrazíte samy, nebo s doprovodem?

Tak my určitě někam pojedeme, případně poletíme. Ale počkáme si až na konec školního roku. Nechci Lucku tahat ze školy, když to není úplně nejnutnější. Její škola končí klasicky v červnu, takže myslím, že nějak v červenci někam vyrazíme. A uvidíme, zda samy, nebo s doprovodem. Už se ale moc těšíme.

Má vaše dcera vedle sebe nějaký mužský vzor?

Určitě ano. Má jich okolo sebe spoustu. Hlavně ale svého tátu, ten ji miluje. Nestrádá po této stránce, to opravdu ne. Je nám krásně, nestěžujeme si.

Jezdíte často na vaši chatu na Šumavě?

Jezdíme, jak se dá. Máme to tam obě moc rády. Ale když je horší počasí, jako třeba bylo včera, že lilo, nedá se tam dělat tolik věcí a nudíme se. Snažíme se sportovat, co nejvíc to jde. Takže jezdíme na kole, chodíme běhat, chodíme na tůry, v létě jdeme na houby a tak. Ale jak je tam hnusně, tak být zavřený v chatě, to není nic moc. A televizi my moc neholdujeme.

Není vám líto se pak z tak krásné přírody vracet zpět do rušné a špinavé Prahy?

Ani ne. Šumava má něco do sebe, ale já tady v Praze mám práci a spoustu přátel, Lucka tu chodí do školy, má tu taky hodně kamarádů a chodí na kroužky. Je tady víc možností, co podniknout. A je dobré to kombinovat. Já mám městský život ráda, nejsem vesnický typ.

Umíte také relaxovat, nebo sportujete každý den?

Ne, tak to vůbec. Tyhle časy už jsou dávno za mnou. Já jsem ráda, když se mi podaří jednou nebo dvakrát za týden něco vymyslet. Je mi to ale líto, sport je moje celoživotní láska. Na sport bohužel za pracovního režimu už není tolik času jako dříve. Když jsme na chatě třeba v létě, tak se mi daří ob den sportovat, ale to už je spíš výjimka. Mám hodně práce a relaxaci si také moc ráda dopřávám.

Tak je v tom případě obdivuhodné, že máte stále tak skvěle vypracovanou postavu. Držíte diety, nebo jste spíše proti nim? Máte nějaký zaručený typ na udržení štíhlé linie?

Tady jde asi hlavně o genetiku. Moji rodiče byli vždy štíhlí, já to mám po nich. Je pravda, že se od rána do večera neláduju nějakými nezdravými potravinami. To ne. Ale neomezuju se a netrápím tělo dietama. Sport je základ pro štíhlost, alespoň občas, a taky pitný režim, hlavně hodně čisté vody. A kombinace zeleniny, ovoce a kvalitních potravin.

Vaříte doma, nebo nestíháte a řešíte jídlo návštěvami restaurací?

Já vařím, asi jako každá máma. A do restaurací chodíme samozřejmě taky. Normální režim.

Myslíte, že z vaší dcery jednou také vyroste sportovkyně?

Netroufám si teď odhadovat, co jednou bude dělat. Je ještě malá a u těchhle dětí se to každým dnem mění. Jednou chce sportovat, jindy zase být učitelka, pak lékařka. Pro sport předpoklady určitě má, já bych ji samozřejmě podporovala, ale uvidíme, k čemu se jednou rozhodne.

Jak jste ustála mediální tlak, který vznikl po mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci? A jak reagujete na stále se objevující články na toto téma, kde figuruje ještě pořád vaše jméno?

Ze začátku bylo opravdu těžké se s tím vyrovnat a ustát to. Abych stres nepřenášela na dceru, chodila jsem se vybrečet do lesa. Oni totiž novináři ne vždycky píší pravdu, zrovna o mně se napsala velká spousta lží. Hlavně mě neustále spojují s městem Liberec, ale s tím já nemám vůbec nic společného. Když se nějaký článek občas objeví, tak to raději ani nečtu. Nemá smysl se trápit něčím, co není pravda. Už je to pryč, ale jsem smířená s tím, že se s touhle akcí moje jméno bude spojovat navždy. Musím ale podotknout, že nebýt mých blízkých přátel, kteří rozhodně nevěřili těm lžím v médiích a stáli při mně, asi bych to jen tak nezvládla. Velmi jim děkuju.

Autor: Bibi