Janek Ledecký: fetuje endorfin a adrenalin

Loni mu bylo padesát, ale cítí se lépe než v pětadvaceti. Fetuje endorfin a adrenalin. Janek Ledecký vydává nové album s Žentourem a lituje jen času, který zabíjel zbytečným flámováním. A dál sní o tom, že se svým muzikálem prorazí v New Yorku. "Důležité je to alespoň zkusit," říká.

Váš Hamlet se hraje už čtrnáct let, má za sebou stovky repríz v Praze a na Slovensku, hrál se i v Japonsku a v Koreji. Kde mu to víc sedělo?

"Korejština je zpěvný příjemný jazyk, v japonštině nemají dlouhé vokály, takže se zpěvy dost zápasí. V obou zemích to byl velký zážitek. Zatímco v Koreji víceméně dodržují naši režijní koncepci, v Japonsku si to pan režisér Kurijama, bývalý umělecký šéf japonského národního divadla, udělal po svém. A bylo to bombastické. Takové divadlo! Pevná jednoduchá linka. Fantazie. Ale muzikálový ráj, to je Korea."

Jak se jim to přihodilo?

"V Soulu je silná střední ekonomická třída, která je lačná po muzikálech, takže tam vznikl největší muzikálový trh na světě. Když jsme tam v roce 2007 měli premiéru, tak se ten večer současně hrálo ve městě asi šedesát dalších muzikálů. Jsou tam výborné umělecké školy, kumulace skvělých umělců. Tam si nikdo netroufne na konkurzu říct: "Já zpívám, ale netančím." Eventuálně: "Tančím, ale zpěv po mně nechtějte." A na konkurz jich tam perfektně vybavených dorazí třeba tisíc. Ale zákeřnost té kultury spočívá v komunikaci."

Jak to vypadá?

"Jednoduchý příklad. Oni považují za neslušné říct "Ne", takže korejské "Ano" znamená cokoli na stupnici "To je super nápad" přes "Jestli na tom trváte, tak teda dobrá" až po "Jenom přes naši mrtvolu". Nakonec jsme se vždycky nějak dohodli, ale bylo to někdy na nože."

Před pár lety jste zrušil embargo na svoje děti, do jejich patnácti jste o nich do médií vůbec nemluvil. Smekám za tu výdrž, kolegové se vás celé ty roky museli pořád vytrvale ptát, ne?

"Dokonce mi nabízeli velký prachy, když se s dětmi vyfotím na titul. Jsem rád, že jsem odolal. Být synem nebo dcerou někoho známého není žádná výhoda, spíš naopak. Někdy i peklo. A umocnit to tím, že je vystavíte světu už od plenek, když nemají možnost výběru, mi přijde k dětem nefér."

Autor: Lenka Nejezchlebová

Více z exkluzivního rozhovoru se dozvíte v aktuálním vydání časopisu INSTINKT!