Laďa Kerndl má netradiční zájmy

Bývalý swingový a jazzový zpěvák Laďa Kerndl (80) patří mezi muže, kteří ani po těžkých životních zkouškách neztrácejí úsměv, eleganci a optimismus. Přestože přišel kvůli rakovině hrtanu o svůj hlas a zpívat už nemůže, chuť do života neztratil. Naopak si našel nové vášně, které mu dávají energii i radost. Pro SEDMIČKU prozradil, že plánuje lidem rozdávat radost i jinak, třeba prostřednictvím svých vtipů.

Kerndl překvapuje vitalitou, humorem i tím, že se pustil do koníčků, které by mu leckdo v jeho věku ani nevěřil. "Já si myslím, že je to všechno o hlavě. Pánbůh mi dal dar, že mám pořád dobrou náladu," řekl Kerndl s typickým šarmem. A dodal, že na svých osmdesát let se rozhodně necítí. "Samozřejmě že mám občas potíže s motorikou, někdy se hůř rozejdu, ale jinak jsem v pohodě. Věk je jen číslo," směje se. Zpívat už nemůže, ale našel si jiné cesty, jak se realizovat. Přemýšlí dokonce o vydání knihy svých oblíbených vtipů, kterých má vymyšleno a nasbíráno stovky.

"Mám jich asi 350. Jen se bojím, aby mě lidi nezačali brát jako nějakého oplzlého dědka, protože ty nejkrásnější vtipy, co fungují nejvíc, jsou samozřejmě lehce peprné," řekl se smíchem. Vedle humoru má Kerndl ještě jednu vášeň, svou "jazzovou" slivovici. Nejde o žádný byznys, dělá ji jen pro sebe a pro přátele. "Mám dodavatele, ale taky už jsme si doma vysadili vlastní alej švestek. A předloni jsme poprvé vypálili pět litrů vlastní slivovice. Byla to dřina, ale stálo to za to," pochválil si muzikant, který si i takto plní své sny.

Nový život s dlátem v ruce

Největší vášní posledních let se ale pro Kerndla stalo vyřezávání. Kdysi jako kluk tajně okukoval mistra, který vytvářel krásné dřevěné sošky, a sen o vyřezávání se mu vrátil až v poslední době. "Začal jsem znovu před pár lety a úplně tomu propadl. Mám doma velkou dílnu a tam tvořím skoro denně," popsal. Jeho práce přitom rozhodně nejsou žádné drobnosti. Vyřezal například portréty Karla Gotta, Édith Piaf, Tiny Turner, Raye Charlese nebo Louise Armstronga. Kromě toho se pustil i do větších projektů, třeba betlému, který sám vyrobil, a menších figurek, jež rozdává dětem.

"To mě baví nejvíc. Když vidím, že z toho mají radost, je to největší odměna," řekl s úsměvem. A i když mu zpěv chybí, nepřestává rozdávat radost jinak. Sám si uvědomuje, že to, co ho drží při životě, je jeho optimismus. "Já nemám s ničím problémy. Vážně. Umím se rozčílit, ale to už musí být. Jinak se snažím mít pořád dobrou náladu. A věřím, že to je základ. To, jak se nastavíme uvnitř, se pak odráží i navenek," dodal vitální elegán, který i po těžké nemoci neztrácí šarm a chuť do života.