Život je snůška legrací, říká Adolf Born

Kdyby Mach s Šebestovou stárli, dospěli by už do Kristových let. Adolf Born právě slaví 85. narozeniny. Stále tvůrčí kreslíř má v šuplíku v mozku ohromnou sbírku lidských tváří, které vytahuje, když přijde jejich čas. Nedá dopustit na svá životní přátelství, ale víno pije nejraději sám.

Ve vašem nejznámějším díle, večerníčku o Machovi a Šebestové, funguje krásné kamarádství mezi klukem a holkou. Měl jste vy někdy za kamarádku ženu?
V dětství ne, až když jsem byl dospělej. Měl jsem víc kamarádek, jednu velkou, Švýcarku, jsme měli společnou s mojí ženou. Bohužel i ta je ve věčných lovištích.

Dlouhovlásku Šebestovou a brýlatého ušatého Macha jste nakreslil podle své dcery a jejího bratrance. Čím to podle vás je, že oba dětem tak učarovali a baví už několik generací?
Miloš Macourek si vymyslel spoustu dialogů typických pro dětskou generaci, Petr Nárožný to doplnil svou dikcí, která zapůsobila na diváky. Chtěli jsme vytvořit české prostředí a umožnily nám to i naše vlastní ratolesti.

Co byste si přál, kdybyste měl kouzelné sluchátko?
Aby děti měly možnost rozvíjet svoji osobnost, jemně dirigovanou inteligentními učiteli a profesory.

Jak vzpomíná na své přátele, kteří již odešli, jak se seznámil se svou ženou, co by ve svém životě udělal jinak a spoustu dalšího o výtvarníkovi Adolfu Bornovi se dočtete v rozhovoru v aktuálním čísle týdeníku INSTINKT.