Sabina Laurinová: Co mě nezabije, to mě posílí!

Sabina Laurinová (41), která v novém nováckém seriálu Doktoři z Počátků ztvární roli alkoholičky Marty Vaňkové, klientky resocializačního centra, které odebrali dvě děti, se rozpovídala o svých závislostech. A nejen to! Matka dvou dcer, která má v seriálu poslední šanci, jinak o své děti přijde, prozradila, jaké to bylo, když se poprvé osamostatnila.

Co máte společného se svojí postavou?

"Moje postava byla závislá na svém muži, který ji s sebou stáhnul k alkoholu. V osmi dílech, které jsem už natočila, je Marta po léčení a žije v takovém centru, které je určeno k doléčení a k podporě zařazení lidi do běžného života. Jako herečce se mi role hraje výborně, protože řeší nějaký problém. Společného máme ale maximálně to, že máme obě dvě děti a milujeme je. Snažím se ji ale ztvárnit tak, jak si ji představuji."

Děj se motá kolem léčby závislostí. Co vaše závislosti?

"Mám závislost na čokoládě, energii nebo na televizním pořadu. Mám určitě závislost na svých dětech, ale to má každá matka. Naštěstí ale nemám podobnou závislost jako moje postava."

Vaše postava se pomalu učí stát na vlastních nohách. Pamatujete si, kdy jste tento krok udělala vy?

"Určitě si to pamatuji. Já bych řekla, že jsem na vlastních nohách stála už na konzervatoři. Ta škola vám dává totiž dost svobody a vlastního rozhodnutí. První postavení na vlastní nohy bylo v mých dvaceti letech, kdy jsem se odstěhovala s přítelem od rodičů. Byl to první pocit, že jsem dospělá. Mohli jsme jít spát, kdy jsme chtěli. Vařit, co jsme chtěli, a hlavně večer jít, kam se nám chtělo. Byl to rozlet adekvátní tomu životu. Bylo to ale také dost vyčerpávající, protože člověk méně spal a užíval si života, ale v tom dobrém slova smyslu. Člověk začal poznávat."

Někdy to ale děti nezvládnou a vrátí se domů. Jak jste to měla vy?

"Já jsem tu náruč měla otevřenou pořád. I Když mi je čtyřicet, tak jsem stále pro své rodiče dítětem. A jak jsem měla ty dveře otevřené, tak jsem se domů nikdy nevrátila. I když jsem tam jezdila často pro radu a nějakou pomoc."

V seriálu se pacienti snaží vyrovnat s obtížnou situací. Kdy vám bylo v životě nejhůř a kdo vás v životě nejvíc podržel, když vám bylo úzko?

"Nejhůř je člověku, když zažívá úmrtí v rodině nebo životní rozchody s partnery, které máte rád. Na druhou stranu jsou to přirozené věci, které k životu patří a člověka nějakým způsobem posílí a zocelí. Na druhou stranu já mám od rodičů nějaký dar, že se i v tom blbém snažím najít nějaké dobro. Dost rychle se ze všeho oklepu."