Helena Fibingerová: Atletika je moje životní láska
Ani po 46 letech se nenašel nikdo, kdo by ji v hale překonal ve vrhu koulí. Světový rekord Heleny Fibingerové (73) z halového mistrovství v Jablonci nad Nisou v roce 1977 je platný dodnes. Bývalá reprezentantka se atletice věnuje dál, i když v jiné roli - shání pro ni peníze v rámci Českého atletického svazu. A k tomu ještě na Moravě provozuje vlastní pekárnu! "Neumím si život představit ani bez jednoho," přiznala.
Po skončení profesionální sportovní kariéry jste se začala věnovat marketingu pro Českou atletiku. Co vás k tomuto rozhodnutí dovedlo?
Jsem vystudovaná učitelka, ale nikdy jsem to nedělala. Když jsem končila se sportem, bylo mi devětatřicet. Závodila jsem v Ostravě, dům mám na jižní Moravě, ale chtěla jsem do Prahy. Zcela otevřeně musím říct, že mám ráda úspěch a jsem tvrdá kariéristka, práce je pro mě vším. Takový život jsem si sama vybrala. Vždycky jsem byla přehnaně zodpovědná... Sportovnímu marketingu jsem se začala věnovat v době, kdy byl ještě v plenkách. Už tehdy se ukázalo, že dokážu pro sport sehnat peníze. Česká atletika vznikla jakožto obchodní společnost Českého atletického svazu, který je jejím stoprocentním vlastníkem. Dělám to už 33 let, a když se otočím zpátky, nelituju ani jediného dne, že jsem se pro to rozhodla.
Nikdy jste neuvažovala o tom, že byste pokračovala jako trenérka?
Trenérkou jsem nikdy být nechtěla. Mě trénoval můj manžel, který byl o sedmnáct let starší než já. Mimochodem, takový trenérsko-partnerský vztah, kdy jsou lidé pořád spolu, bych osobně nikomu nedoporučovala... Našla bych dvě tři děvčata, která bych mohla trénovat, ale bylo by to pokračováním života, který jsem vedla. Soustředění, závody, příprava..., to už jsem nechtěla. Vždycky jsem měla obchodní sklony, uměla jsem se domluvit i po světě. Takto jsem mohla skloubit obojí - obchod i atletiku, která je mou životní láskou. Za všechno v životě jí vděčím. Dala mi sílu o věci bojovat, nesmiřovat se jen tak s něčím. Dala mi jméno i nadhled, abych dokázala tvrdě pracovat a dokázala všechno, o čem jsem snila.
Vedle toho, že pracujete pro Českou atletiku, máte také vlastní pekárnu na Moravě. Jak to všechno dokážete stíhat?
Lidé se mě ptají, proč se pořád tak honím, ale já neumím žít jinak. V autě najedu skoro sto tisíc kilometrů za rok, ale mám štěstí, že řídí i můj partner Jan Holoubek. Jestli mi bůh nadělil nějaké štěstí kromě zdraví, tak je to on. Potkali jsme se díky práci před dvaceti lety, vlastnil pivovar Rebel v Havlíčkově Brodě. Už jsem ani nevěřila, že mě ještě takové štěstí může potkat. Bydlíme na krásném místě na Vysočině, pronajímáme si tam bydlení a vedle toho máme každý ještě svůj dům. Můj život se uspořádal tak, že v úterý ráno tamodtud odjedu a za čtyřicet minut jsem v Praze, kde mám do čtvrtka jednání. V pátek se vracím domů na Moravu, kde máme pekárnu. Rychle se doma obleču a hodinu a půl mám na to, abych si šla zaběhat. Pak jdu do pekárny, v sobotu i neděli také. Mám tam teď velmi šikovnou vedoucí, takového člověka není jednoduché najít. Pak mám také skvělou hospodyni, které důvěřuju. Stará se o dům, když tam nejsem. A když je potřeba, zajede i s kočkami na veterinu.
Pekařské řemeslo jste měli v rodině?
Byly dva klany rodiny Fibingerových. Jeden bohatý a jeden chudý. Ti bohatí měli čtyři mlýny a otec byl ten chudý, z jedenácti dětí, a pracoval jako mlynářský dělník v mlýně v Uherském Ostrohu, kde jsme z druhé strany bydleli. Vypadalo by to, že tam nějaká provázanost s pekařinou je, ale není. Pekárnu založil se třemi společníky můj tehdejší manžel v euforii podnikání, ale můžu vám říci, že realita byla jiná. Časem zůstal na pekárnu sám, a tak jsem mu s tím začala pomáhat. Je to taková malá, čistá, rodinná pekárna, máme pětadvacet zaměstnanců. Za koronaviru byla výroba nižší, protože byly zavřené školy, školky a kantýny. Pan Holoubek prodal akcie pivovaru a investoval do pekárny, abychom to přežili. Vlastníme ji teď napůl a musím zaklepat, že už to zase jde. Ale zbohatnout se na pekařině tedy nedá. Neumím si však svůj život představit ani bez atletiky, ani bez pekárny.
