Regina Rázlová o vězení, lásce a dalších věcech z jejího života

Regina Rázlová (66) má za sebou několik pokusů o sebevraždu, těžké deprese a jedenáct měsíců ve vazbě. Soudy s ní se táhly dlouhá léta, nakonec je utnula amnestie. Je jí šestašedesát. Nedávno jí zemřel manžel. Když si pročítám její staré rozhovory, v nichž za ni zpravidla mluvil právě on, očekávám zlomenou ženu. Ovšem Regina Rázlová je jako fénix, který vstal z popela. Hraje se stejným elánem jako kdysi, ať už v Národním divadle, nebo v televizních seriálech.

Snila jste o tom, že zase jednou budete hrát?

"To ne. Snila jsem o tom, že to přežiju. To bylo mé nejvroucnější přání, za to jsem se nejvíce modlila - abych přežila."

Po revoluci vás z Národního divadla nevyhodili, ale prostě vám osm let nedali žádnou roli. Stejně tak ve filmech i v televizi. Z herců, kteří byli nejvíce spojeni s tehdejším režimem, jste to odnesla možná nejvíce.

"No, Vladimír Brabec si to za Zemana taky užil. A našlo by se víc kolegů, kteří měli takové hezké nálepky. Ale asi máte pravdu. Já jsem si to odnesla i z jiných důvodů. To je takový náš český sport, že když se změní garnitura, tak se udělá komise, která rozhodne, kdo se vyhodí, kdo už není vhodný."

Přitom pokud vím, tak jste neudávala, nikomu neškodila. Vlastně se o vás neobjevila ani žádná pomluva v podobném duchu.

"No, nevím. Myslím, že jsem děti i fackovala."

Zase si ze mě utahujete. Jste zahořklá?

"Jak to myslíte? Jako čokoláda?"

Jestli bojujete s pocitem zahořklosti, nenávisti vůči lidem, kteří vám ublížili.

"To víte, že když se vám děje příkoří, že vás to srazí na kolena. Že probrečíte spoustu nocí. Ale nemůžete s tím trvale žít. Já to vždycky vytěsním, takže když pak potkám lidi, kteří mi ublížili, jsem úplně spokojená, protože si to nepamatuji. Mám klid."

Více z rozhovoru s Reginou Rázlovou se dozvíte v aktuálním vydání týdeníku INSTINKT.