Pavel Liška a Marek Daniel: Spíš alkoholici než workoholici

Jsou nejlepší kamarádi už přes čtvrt století. Navzdory jedné krizi. Skvělí herci, dvojnásobní tátové. Pavel Liška a Marek Daniel. První má "známej ksicht" už dvě dekády, druhý si počkal až na roli Václava Havla a Tondy Blaníka. První má motorku, druhý loď, první je "opožděnej", druhý "skoro děda", jeden se bojí, že světu dojde voda, druhý věří v první světový mír. Ale spojuje je stejný humor.

Zapili jste společně Pavlovu novopečenou dceru Ronju?
Pavel Liška: Jo. Vyšlo to krásně. Já na zapíjení moc nejsem, ani Šimona jsem nijak organizovaně nezapíjel, ale tentokrát to přišlo úplně přirozeně, hráli jsme společně představení Commedia del'arte v Olomouci.

Marek Daniel: Naštěstí jsme pili strašně dobrý karibský rum. Jsme už staří a máme příšerný kocoviny, pít tuzemák, tak snad umřem.

Když jste se na JAMU potkali, bylo to přátelství na první pohled?
Pavel: Spíš to vyplynulo. Od začátku jsme tam byli všichni dost pospolu, hodně jsme kalili, hodně jsme pak drželi při sobě jako trojka - Marek, Pepa Polášek a já. A my s Markem jsme měli první roky ještě bližší vztah, protože jsme byli ve stejné skupině. Poprvé jsme se potkali na soustředění ještě před nástupem do prváku. To bylo úžasný. Nováčky tam straší, jak je ta škola strašně těžká. Pouštěli nám třeba video s pohybově geniálním Vláďou Javorským - který byl ovšem tak nadaný snad už od narození - a říkali: "Tenhleten kluk, když k nám přišel, neuměl nic!" Profesor Šmolík nás strašil, trochu dělal ramena, ale byl dobrej a uměl skvěle motivovat. "Když uděláš salto, můžeš mi tykat. Do konce hodiny."

Jakou muselo jejich přátelství překonat krizi, co říkají o svých dětech nebo co společně připravují, se dočtete ve velkém dvojrozhovoru s Pavlem Liškou a Markem Danielem v novém čísle týdeníku INSTINKT.