Padesát odstínů šedi nemáme, říká Markéta Plánková

Bravurně zahraje potvoru, i když pohled něžné laně ji předurčuje k chudinkám. Obě polohy si na vlastní kůži vyzkoušela i bez scénáře a režiséra: část obecenstva ji měla za potvoru, která svedla ženatého kolegu. Druhá za chudinku, která naletěla bídákovi, jenž ji pak opustil. Jak si dnes užívá rodinu se dvěma (a občas taky čtyřmi) dětmi?

Jste ve věku, kdy bezdětné ženy přemýšlejí o tom, že když nepotkaly toho správného muže pro život, děti si pořídí "samy". Před čím byste je varovala?
Takové rozhodnutí musí udělat každý sám. Pořídit si dítě je velká zodpovědnost - nejen za sebe, ale i za to mrně. Kamarádky, kterým všechno klape, mají partnera, babičky, tetičky, ale přesto občas z dítěte šílejí, si prý občas řeknou: "Jak to ta Markéta mohla zvládnout sama?"

A jak?
Nevím. Když v té situaci jste, jedete z jednoho dne na druhý, nemáte čas patlat se v depresích ve stylu: "Proč právě já?" Včera mi jedna paní ve vlaku povídala: "Vy jste taková Popelka! Chudá holka, která musela dřít - a teď jste šťastná!" To jsem zírala.

Takže pohádka?
Kdybyste měla o sobě natočit film, bylo by to drama, nebo červená knihovna? Mám ráda tragikomedie. Když je celou dobu legrace a pak se příběh zhoupne do ne vyloženě tragického konce, ale vyústění je k zamyšlení.

Proč jezdí Markéta Plánková vlakem, jak funguje její rozvětvená rodina, jak se holka z venkova adaptovala v Praze a spoustu dalšího ze života oblíbené herečky se dozvíte v rozhovoru v novém čísle týdeníku INSTINKT.