Martin Stránský: Vysněnou roli nemám

Martin Stránský (43) je znám televizním divákům hlavně ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Hraje také na divadle a exceluje v dabingu. Svůj hlas propůjčil například doktoru Housovi ve stejnojmenném seriálu. Jeho MUDr. Kovář, jedna z hlavních postav Ordinace, se pomalu přesunula do nového seriálu Doktoři z Počátků.

Pojďme k vaší nové roli v seriálu Doktoři z počátků. Po Ordinaci v růžové zahradě hrajete opět doktora...

To je ten samý. Doktor Kovář se odstěhuje na venkov, protože se mu staly v životě nějaké ošklivé věci. Chce tam začít znovu.

No a nezdá se vám, že hrajete pořád jenom doktory? K seriálu ještě dabing doktora House. Nemáte pocit, že už byste se mohl pomalu léčit sám?

Něco jsem se během těch tří let v Ordinaci naučil, ale nemám potřebu to nějak promítat do soukromého života. Navíc jsem většinu těch věcí úspěšně zapomněl. Takže k léčení se radši nehrnu a nechám to na odbornících.

Myslíte, že vy osobně máte s postavou MUDr. Kováře něco společného?

Možná na první pohled lehkou nesympatičnost. Já mám opravdu rád svůj vnitřní klid. Tím, že jsem introvert, tak se nerad otvírám na první dobrou. Kovář je na tom podobně.

Ordinace se odehrávala ve městě, teď se v seriálu přesunete na vesnici. Co vy osobně? Město, nebo vesnice?

Já mám rád klid. Jsem z města, ale hrozně rád vypadnu na vesnici. Máme třeba chalupu na místě, kde skoro nikdo není. Jenom lufťáci, u nás naštěstí ne z Prahy (smích).  Není tam krám, není tam hospoda, není tam nic. Maximálně je tam slyšet nějaká sekačka, většinou moje. Jezdím se tam rýpat v záhoně, odpočívat, prostě totálně vypnout. Nedaleko je tam poměrně známá motorkářská trať, tak maximálně občas burácí motorky, ale já jsem taky motorkář, takže to mi nevadí.

V poslední době mají velký divácký úspěch různé lékařské seriály. Proč jsou podle vás mezi lidmi tak oblíbené?

Protože je to strašně zajímavé povolání. Protože každý člověk někdy v životě potřebuje doktora, navíc na tomhle povolání lze ukázat všechny starosti, bolesti, průšvihy, které lidi zažívají. Navíc je to strašně odpovědné zaměstnání a takových je už dneska málo. Já si nejsem jist, jestli je to jenom povolání. Spíš je to opravdu poslání. Klobouk dolů, doktoři mají opravdu mojí hlubokou úctu.

Myslíte si, že odpovědnost už dneska není v módě?

Ukažte mi někoho, pro koho je dneska odpovědnost důležitá. Pro ty pány nahoře? Kdysi dávno bylo nutné chovat se odpovědně. Dneska už je to každému jedno. Politici by třeba měli být odpovědní. Ukažte mi jednoho. Třeba herec musí být také odpovědný. K divákům, ke kolegům, k lidem kolem sebe. Ale když já něco pokazím, vlastně se nic vážného nestalo. Když doktor udělá chybu, tak vás zabije. Lidé třeba i jsou odpovědní, ale směrem nahoru, v politice, v byznysu a podobně, je to jenom horší. Z tohohle pohledu musím před lékaři opravdu jenom smeknout, že s tou odpovědností dokáží žít.

Máte za sebou už spoustu rolí. Existuje nějaká vaše vysněná, na kterou třeba čekáte celý život, kterou chcete hrát, ale ještě se vám nepoštěstilo?

Já to tak nemám. To divadlo je sice úžasná věc, ale na druhou stranu je i trošku nevděčné. Můžete si na nějakou roli myslet, toužit po ní, ale ona vás nakonec mine, proběhne těsně kolem vás a já si říkám, proč být pak zklamaný, tak si takové cíle radši nekladu. A zatím se mi to asi i vyplácí, protože jsem hrál opravdu nádherné věci a nijak jsem to neplánoval.