Marie Tomsová o popularitě: Schovávali nám podpultové zboží

Někdejší televizní hlasatelka České televize Marie Tomsová (61) vždy prováděla diváky s úsměvem na rtech. Díky svému povolání ji poznávali i lidé na ulici. A jak sama přiznává, popularita mamince dvou synů někdy přišla i vhod. "Schovávali nám podpultové zboží, které tenkrát neexistovalo, jako banány, pomeranče a toaletní papír. Ale existovala i taková ta negativní popularita typu: Ježíš, co to zase má na sobě," směje se v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Marie Tomsová.

Paní Tomsová, čemu se teď věnujete? 

Na stará kolena jsem se stala herečkou, protože teď jsem oslavila jedenašedesáté narozeniny. Do té doby jsem se sebou vůbec nic nepodnikala, a tak jsem si řekla, že už by bylo záhodno.

K narozeninám jste si prý nadělila liposukci...

Vlastně mě k tomu vyprovokovala moje role v Drobečkách z perníku, kde hraju Toby, které je 45 let a má být krásná, navíc o sobě v představení tvrdí, že je jí šestnáct (směje se).

Necítíte se tak? Vypadáte výborně...

Abych vypadala na jevišti dobře, tak jsem si řekla, že se sebou musím něco udělat. Cvičením už to prostě nejde, a tak jsem si řekla, že se svěřím do rukou odborníků, proto jsem si vybrala pana doktora Krejču z jedné pražské kliniky. Měla jsem ho jednou jako hosta v Dámském klubu Frekvence 1. Tehdy se vrátil z Austrálie do Čech a začal tu provozovat svou profesi plastického chirurga, takže jsem si na něj vzpomněla, že on by byl ta nejpovolanější osoba. Hledala jsem na internetu a našla ho tady na klinice. 

Jaký zákrok přesně jste podstoupila?

Rozhodla jsem se podstoupit odstranění tuku v oblasti břicha SlimLipo. Je to bezbolestná a rychlá metoda pomocí laseru, kůže se navíc v daném místě stáhne a vypne.

Nestačilo se jen víc hýbat a zpevňovat tělo cvičením?

Já jsem cvičila v podstatě celý život, ale přece jenom, v mém věku už se to moc vycvičit nedá. A navíc jsem lehce zlenivěla. Přestalo mě bavit chodit kolektivně do tělocvičen. V 38 a 39 letech jsem rok po sobě porodila dvě děti a v tomto věku se potom figura dává dohromady už hůř. A teď jsem si řekla, že konečně pro sebe něco udělám, když mám narozeniny. Liposukci jsem si dala jako dárek ke svým narozeninám.

S manželem jste přes pětatřicet let. Jaké je manželství po tolika letech?

Den po mých narozeninách jsme slavili sedmatřicáté výročí. To prvotní poblouznění, okouzlení jeden z druhého, se samozřejmě lety mění v trvalejší pocity, vztah je teď založený na důvěře, toleranci, přátelství, samozřejmě lásce, ale jiného druhu, než je to vášnivé vzplanutí, které bylo na začátku. 

Hlasatelky byly ve své době velké hvězdy. Byla vám popularita příjemná?

Jak kdy. Někdy to byla taková ta příjemná popularita - to když nám schovávali podpultové zboží, které tenkrát neexistovalo, jako banány a pomeranče a toaletní papír a nějaké lepší maso - a když vám dali najevo, že jste jim sympatická, to samozřejmě bylo velmi příjemné. Ale existovala i taková ta negativní popularita typu: Jéžiš, co to zase má na sobě! A ta vypadá v televizi líp a jak se to tváří! Nebo mi říkali: Pojďte se mnou na panáka, a když jsem nešla, tak hned si říkali: Jéé, ta je nafoukaná. Tak tyhle negativní stránky samozřejmě příjemné nebyly. Ale jinak jsem ráda, že jsem byla tehdy populární.

Jak vzpomínáte na natáčení Slunce, seno...

Strašně ráda, protože Zdeněk Troška a celý štáb byli tak báječní a účasní. Dodneška z toho mám vlastně několik kamarádů - a sice Jirku Lábuse, který se dokonce později stal kmotrem našich synů. A vlastně díky tomu se pořád ještě objevuju na obrazovce a ještě se můžu kochat, jak jsem vypadala jako mladá. V té době mi bylo sedmatřicet let, když se to točilo.

Kamarádíte se ještě s ostatními hlasateli, víte o sobě?

Ano, samozřejmě víme o sobě. S některými mě spojila práce v Dámském klubu na Frekvenci 1, s těmi i vydáváme každoročně kalendář, takže se scházíme při fotografování i mimo. Se Sašou Hemalou a Saskií Burešovou máme zájezdový pořad Hlasatel(ky) v akci, kde vzpomínáme na soukromí i na práci a pamětníci na to velice rádi chodí, takže je to takové příjemné, pohodové vzpomínání na naši minulost, jak pracovní tak soukromou. A s Milenkou Vostřákovou, s tou jsem se kamarádila velmi důvěrně. Ta bohužel před dvěma lety odešla.

Co jste si přála k narozeninám?

Ono to zní strašně banálně a jako klišé, ale především zdraví. Vím, o čem mluvím. Zdraví nejenom pro sebe, ale i pro své nejbližší, protože od toho se to fakt všechno odvíjí. To když není, tak nepomůže nic.

Cítíte se na svůj věk?

Ráno se cítím tak na sto dvacet, večer tak třináct, postupem dne mi věk ubývá. No, někdy se cítím jako puberťák a bohužel se někdy podle toho i chovám. Prostě si na těch jedenašedesát nepřipadám. Ráda tancuju, ráda sportuju.

Spousta lidí by možná spíš řekla: Bohudík než bohužel...

No, možná, že bych měla být dospělejší, já nevím... (směje se).

Máte nějaké zlozvyky?

Čokoládu, té jsem propadla posledního půl roku... Nějak se mi otočily chutě, dřív jsem vůbec nejedla sladké, ale teď před spaním kostičku hořké čokolády v podstatě nevynechám. A ještě ujíždím na tatrankách a bílém jogurtu s čokoládovým müsli. Tak to jsou mé zlozvyky, ale to jde. A pak jsem masožravec, tu zeleninu teda jako moc nemusím, bohužel... (směje se).