Lukáš Vaculík: Výjimečné dopisy jsem si schoval

Lukáš Vaculík v rozhovoru pro Instinkt přiznal, že mu stále chodí dopisy od fanoušků. Ty výjimečné si prý schoval.

Chodí vám pořád zamilované dopisy?

Přímo zamilované ne, ale dopisy chodí. 

Od dívek, nebo dnes už spíše od zralých žen?

Pár jich kupodivu přišlo i od mladých. Ale ten počet se samozřejmě nedá srovnat s tou minulou dobou. Tehdy jich chodilo sto dvacet měsíčně. Paní pošťačku, která je nosila, jsem zřejmě poslal do předčasného invalidního důchodu. Vždycky jen zazvonila, že to dole někam položila, ať si pro to dojdu.

Máte je někde schované? 

Možná bych někde našel takové, které byly něčím výjimečné. Většinou to ale bylo pořád dokola: "Viděla jsem tě tam a tam, moc ses mi líbil, pošli fotku na tuhle adresu, děkuju moc." Ale někdo mi třeba napsal nějaký příběh nebo nějaký pocit z filmu a ani fotku nechtěl.Ty jsem si schoval.

Po revoluci přišlo období, kdy někteří zpěváci i herci neměli moc příležitostí. Jak jste to prožíval?

Hned po listopadu jsem to nepociťoval, měl jsem práce dost, zahrál jsem si třeba v Tankovém praporu a v několika dalších filmech. Prohlubovalo se to až časem. S nástupem soukromých televizí přišly nekonečné seriály, do těch jsem se nikdy nehrnul. Vyhýbám se i podezřele rychlým projektům - za jedenáct dní kvalitní film nenatočíte. Mám srovnání s dobou, kdy byla filmařina řemeslo. V sedmnácti jsem začal s panem Kachyňou a pokračoval až do roku 1990. Nejdražší položkou filmu byl celou tu dobu materiál. Proto se hodně přemýšlelo, než se kamera pustila, režiséři bývali připravenější.

Teď se točí na digitál, což by mělo být jednodušší, ne?

Přijde mi, že je to naopak plýtvání energií. Jeden obraz točíte do zblbnutí ze všech stran. A pak za vámi po čtyřicáté klapce přijde režisér a řekne: "Hele, já nevím, ale pro mě to ztratilo nějak tu autentičnost. Zkus to znovu, jo?" Co mu mám odpovědět? Že herec může být autentický tak maximálně do třetí čtvrté klapky? Nikoli na jedenačtyřicátý pokus? Ale tím nechci říct, že ty nabídky přehrabuju vidlemi. Obecně jich chodí málo a ještě si holt vybírám. Naštěstí mám divadlo.

Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání časopisu Instinkt.