Janek Ledecký o práci i soukromí

Loni mu bylo padesát, ale cítí se lépe než v pětadvaceti. Fetuje endorfin a adrenalin. Janek Ledecký vydává nové album s Žentourem a lituje jen času, který zabíjel zbytečným flámováním. A dál sní o tom, že se svým muzikálem prorazí v New Yorku. "Důležité je to alespoň zkusit," říká.

Kdybyste už nic dalšího nenapsal a neudělal, měl byste dost vyděláno na pohodlný život?

"Záleží na tom, čemu říkáte pohodlný život. Ten můj rozhodně není levný. Ale já jsem takhle nikdy neuvažoval, potřebuju nejvíc ze všeho živé hraní. Koncerty bych snad hrál... no, nemůžu říct, že i zadarmo, ale prostě hrát potřebuju. Ale ano, až budeme s Hamletem vystupovat ještě v pětadvaceti dalších destinacích, přijdou starosti, jestli si koupit vrtulník, nebo další jachtu. Pracuju na tom."

Vaše meta je dostat Hamleta na Broadway, jestli se nepletu.

"Už jsme měli nakročeno... Většinou je to tak, že nové kusy se na Broadway dostávají teprve poté, co úspěšně putují po nějakém americkém turné, kde se vyleští a vylepší. A když si to sedne, pustÍ to na Broadway. Nám zbývaly tři měsíce do premiéry v Oklahomě a padl Enron (krachem energetického giganta začala první vlna novodobé hospodářské krize, pozn. red.). Takže lidi, kteří to měli platit, najednou měli akorát tak starosti, jestli taky nepůjdou do basy."

Takže jste byl zase na začátku cesty?

"Ano. Ale každou reprízou se posouváme blíž. Když jsem nedávno kontroloval účetnictví, zjistili jsme, že Hamlet už má přes milion diváků. A to jsou všechno zářezy, které se počítají: každé další představení v každé další destinaci. Jenomže po krizi v Americe spadla návštěvnost, spousta projektů zbankrotovala, producenti zpanikařili a sahají po klasice. Vznikají nové a nové remaky Chorus Line a dalších osvědčených kusů, samé veselé, lehké, staré, dobré věci. Z vážných témat mají strach. Z Hamleta speciálně. Ale jednou se to podaří. Věřím tomu."

Více z rozhovoru se dočtete v aktuálním vydání časopisu INSTINKT.