Chartista Landovský. Proč ho vyhnali z vlasti?

Byl jedním z nejoblíbenějších herců šedesátých let, přesto musel opustit svou milovanou vlast. Řeč je o herci, chartistovi, disidentovi a velkém kamarádovi prezidenta Václava Havla (†75) Pavlu Landovském (†78), který včera po dlouhodobé nemoci zemřel.

Pavel Landovský neměl sice herecké vzdělání, talent mu ale nechyběl. I proto byl v šedesátých letech jedním z nejobsazovanějších herců a od poloviny šedesátých let byl členem pražského Činoherního divadla, kde strávil dlouhých jedenáct let. Sedmdesátá léta pro něj ale znamenala obdobím temna. Landovský byl totiž zvyklý říkat, co si myslel, což mu při jeho odporu k nastupující normalizaci velmi přitížilo. A do karet mu moc nehrálo ani přátelství s Václavem Havlem. A poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, musel se smířit s tím, že už bude hrát jenom neveřejně. Což netrvalo dlouho, protože na konci sedmdesátých let jej stejně komunistický režim donutil opustit republiku. Landovský se přestěhoval do Rakouska, kde se se stal členem souboru prestižního vídeňského divadla Burgtheater.

"V roce 1976 mě vyhodili z Činoherního klubu a v devětasedmdesátým už mě hnali za hranice. A když jsem přijel do Rakouska, přišel za mnou do divadla chlápek a povídá: "Nemohl byste se mi podepsat?" A kdo vy jste, opáčím já. "Schwarzenberg." Tak jsme se skamarádili. U jeho historek jsem řval smíchy, on často přišel s takovou perlou, až se mi zatmělo. Jeho humor mi je vlastní, i když já mám takovej hrubší. Vyprávěl mi třeba, jak byli chudí jak psi, nedali jim za války potravinové lístky, a tak na zámku žrali okrasný ptactvo. Kněžna vylezla v zástěře, podřízla páva... Z tohohle já stloukám příběhy! Jak říkal komik Felix Holzmann: Žádný fakta, jenom to, co se skutečně stalo," svěřil se před časem v rozhovoru pro týdeník Reflex Landovský.

A spoustu historek měl i s Havlem. "Když Vašek nebyl doma, jeho táta mě vtáhl proti mojí vůli do jejich bytu vedle dnešního Tančícího domu a všechno o "jejich Vášovi" vykvákal. Vaškova maminka pracovala na radnici, prodávala pohlednice. Jak říkal Vašek, bylo to proto, že uměla sedm jazyků. Já za ním chodil převážně kvůli nějakým ženským. Když Vašek mluví snad ve třech svých hrách o kurevnictví, ví, o čem píše. Měli jsme spolu zamlada takovou symbiózu - já jsem byl slavnej a průbojnej a Vašek říkával: "Já jsem takovej tvůj přřřilíp. Já se na tebe nalepím a ve všech nočních podnicích mám dveřřře otevřřřený." To už byl ženatý s moc pěknou a taky tolerantní ženskou, s Olgou," vzpomínal v dalším rozhovoru Landovský.

"Havlovi byli zvláštní rodina, odsunutá do zapomnění. Doma měli rodinné stříbro, ale neměli na polívku. Maminka prodávala pohlednice ve foyeru Staroměstské radnice a tam jsem ji poznal. Říkávala mu: Vášo, hlavně se mi nenastydni. To on nesnášel a hrozně se ošíval. Ale měl ji moc rád," řekl v jiném rozhovoru herec, který od Havla po listopadových událostech také dostal nabídku pracovat na Hradě. A nebylo to jenom kvůli přátelství, které trvalo od jejich dvaadvaceti let.

"Hned jsme si padli do oka. Já byl noční pták, on byl noční pták. S Olgou tehdy ještě nebyl ženatý. Denně jsme to spolu táhli ve Viole a pak ještě chodili kamkoli, přes den do Slávie a večer do T-klubu," vysvětloval jejich pouto Landovský, který s Havlem zažil i automobilovou honičku, při které ujížděli agentům StB.

Státní bezpečnost se totiž 5. ledna 1977 z odposlechu Kohoutova bytu dozvěděla, že se druhý den budou převážet jakési "texty". Proto již od rána Landovského sledovali. Ten nejdříve vyzvedl Havla a Ludvíka Vaculíka. Ve chvíli, kdy vyzvedli tašku, v níž byl nejen originál podání pro právě zasedající Federální shromáždění, ale také další písemnosti, včetně 242 obálek opatřených adresami signatářů, Landovský si uvědomil, že jsou sledováni příslušníky StB. Následovala honička v pražských ulicích. Landovskému se podařilo na chvíli pronásledovatelům ujet a zastavit u poštovní schránky, do níž Havel rychle vhodil asi čtyřicet dopisů. Krátce poté je příslušníci StB v Gymnazijní ulici zatkli.