Vincent Navrátil: Jsem rád, že Barrandov se nebojí riskovat

Syn herečky Veroniky Žilkové (63) se vrací na televizní obrazovky, tentokrát ovšem ve zcela nové roli. Vincent Navrátil (28) bude uvádět pořad TV BARRANDOV s příznačným názvem Vím, že nic nevím. V rozhovoru pro SEDMIČKU prozradil, proč se diváci nemají bát bláznivých otázek, jak se vyrovnává s nálepkou "syn slavné mámy" i to, proč se dnes nejraději realizuje na zahrádce.

Váš nový pořad se jmenuje Vím, že nic nevím. Jak vlastně ten název vznikl?

Je to odkaz na jednoho modrého pána z antiky, jehož jméno ani nemusím vyslovovat (smích). A ten název je prostě nádherný. Vystihuje to přesně to, co je pro náš pořad typické. Že nejde o vědomosti ani o poučování. Nechceme divákům nic dokazovat, chceme je bavit.

O co přesně tedy v pořadu půjde?

Je to takový hybrid mezi vědomostní soutěží, talkshow a zábavným pořadem. Na první pohled kvíz, ale vlastně k němu žádné vědomosti nepotřebujete. Otázky jsou postavené spíš na intuici, nadsázce, a hlavně na humoru. Účelem je pobavit diváky a ukázat hosty v úplně jiné poloze, než na jakou jsou lidé zvyklí.

Co byste chtěl, aby si diváci z pořadu odnesli?

Aby se pobavili. Aby se na chvíli zasmáli, uvolnili a zapomněli na svoje starosti. Pokud k tomu navíc zjistí nějakou blbost, kterou do té doby nevěděli, tak je to příjemný bonus. Ale hlavní cíl je dobrá nálada.

Vy jste autorem pořadu?

Ano, stojím za tím já s Alexem Kolvou a Ondrou Kubinou. Máme spolu kreativní skupinu KOKOLOKO, vymýšlíme divadelní projekty, seriály, pořady. Tohle je jen další krok. Všechno vzniklo vlastně dost přirozeně. Seděli jsme jednou na hospodském kvízu, kde zazněly úplně šílené otázky, a napadlo nás: proč to neudělat jako televizní pořad?

Už natáčíte. Co vás při práci nejvíc těší?

Že hosté během chvilky zapomenou, že se natáčí. Opravdu. Ta atmosféra je tak přátelská a uvolněná, že se všichni bavíme jako parta kamarádů. To je v dnešní době strašně vzácné. Zapomenout na stres a jen se smát. Doufám, že tuhle pohodu dokážeme přenést i na diváky.

Jak vnímáte dnešní televizní zábavu?

Myslím, že televize pořád má obrovskou sílu. A právě proto by měla přinášet hlavně pozitivní věci. Těch negativních zpráv je kolem nás dost. Když si večer pustíte televizi, podle mě by vás měla spíš pobavit než rozdrtit špatnou náladou. Proto jsem rád, že Barrandov se nebojí riskovat a pustí na obrazovky něco úplně nového.

Jste sám soutěživý typ?

Já jsem extrémně soutěživý typ. Vlastně až tak trochu nemocně. I kdyby mě někdo vyzval v disciplíně o nejdelším zadržení dechu. Tak budu ten dech držet do doby, než bych se měl začít dusit.

A co prohrávání? Zvládáte to?

Ha, no... Někdo umí prohrávat, to určitě. Já jsem se naštěstí naučil jen vyhrávat. Takže tady prohra neexistuje.

Moderování, nebo herectví? Co je vám bližší?

Herectví je o tom, že na sebe vezmete roli někoho jiného. Moderování je naopak o tom, že můžete být sami sebou. A já jsem za to hrozně rád. Po letech hraní rolí je osvobozující prostě "jen" být Vincent.

Vaše maminka vás učila herectví na konzervatoři. Radíte se spolu i dnes?

My jsme si na škole řekli všechno, co bylo třeba. Dnes spolu řešíme spíš lidské věci. V umění si myslím, že by si každý měl najít vlastní hlas. To, co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. A to respektujeme.

Pomáhá vám nálepka "syn slavné matky" nebo vás spíš svazuje?

Pomáhá. Vždycky jsem se smál dětem slavných, které tvrdí opak. Je to, jako kdybyste měli ve vesnici skvělého řezníka. Jeho syn se stane řezníkem taky a lidi automaticky čekají, že bude mít dobré maso. Je jasné, že na začátku vám to otevře dveře. Ale zároveň je hezké vidět, že už si pomalu buduju svoje vlastní jméno.