Věra Martinová: Už neplánuju, nechávám věci plynout

Legenda české country Věra Martinová oslavila 65. narozeniny a při té příležitosti vyrazila na turné, kde si se svými fanoušky připomene největší hity své kariéry. V rozhovoru prozradila, proč už neplánuje dlouho dopředu, jak jí pandemie změnila pohled na hudbu i život a jak se dnes vyrovnává s novými výzvami. Otevřeně také mluví o mladé generaci muzikantů, svém vztahu k sociálním sítím i o tom, proč už se nevěnuje malování.

Nedávno jste oslavila jubilejní narozeniny. Jak je prožíváte? Jsou pro vás něčím speciální?

Narozeniny už od svých osmnáctin nijak zvlášť neprožívám. Po padesátce člověk slaví spíš to, že je ještě tady, než aby se radoval z dalšího čísla (smích). Ale beru to s humorem. Tomu číslu stejně nemůžu uvěřit, protože se na něj vůbec necítím. Dneska jsem třeba poprvé jela vlakem za seniorské jízdné, což mi přišlo docela legrační. Jinak to ale nijak neřeším. Upřímně, která žena má radost z takového jubilea? Možná tak Květa Fialová, o které se říkalo, že jako jediná milovala stáří. Jinak si ale myslím, že je to hlavně o tom, jak se k tomu člověk postaví. Nakonec je to jen číslo. Když se člověk aspoň trochu drží v kondici, tak to vlastně nehraje až takovou roli. Někdy se cítím na osmnáct, jindy na osmdesát.

Jestli se nepletu, vaše poslední deska vyšla v roce 2020. Chystáte nové album v blízké budoucnosti?

Momentálně to řešíme spíš formou singlů. Teď máme připravenou jednu novinkovou písničku, kterou chceme lidem představit přes sociální sítě a na koncertech. S vydáním celého alba je to dnes trochu složitější. Jednak je to finančně velmi nákladné a jednak už není taková poptávka po klasických nosičích. Všechno je dnes digitální - Spotify, rádia, YouTube - a lidé si vybírají spíš jednotlivé písničky než celá alba.

Takže plánujete vydávat jednotlivé skladby a až poté případně celé album?

Chceme lidem představovat nové písničky postupně, třeba formou digitálních singlů. Ale kdo ví? Možná se nakonec nějaké album poskládá samo. Půjdeme cestou postupného vydávání a uvidíme, jak na to budou lidé reagovat. Navíc ta poslední deska sice vyšla v roce 2020, ale kvůli covidu se k lidem dostala až v roce 2022, kdy se znovu mohlo koncertovat. Takže ji vlastně ani nepovažuju za nějak starou. Dneska ten čas běží tak rychle, že by vydání dalšího alba bylo možná ještě trochu předčasné. Ale první novinku už máme a brzy ji představíme!

Jak vás covid celkově ovlivnil a jak těžké pro vás bylo vrátit se zpět do běžného hudebního režimu?

Myslím, že to tak měli všichni muzikanti, s nimiž jsem mluvila. Ze začátku jsme byli úplně v šoku. Snažili jsme se nějak reagovat, natáčeli jsme online koncerty, zkoušeli být s fanoušky v kontaktu přes sociální sítě, ale chyběl nám ten přímý kontakt s lidmi. A pak jsme si na tu pauzu tak nějak zvykli. Dalo by se říct, že jsme všichni trochu zlenivěli. Návrat do běžného koncertního režimu nebyl vůbec jednoduchý. Najednou jsme se museli zase naladit na ten koncertní blázinec - plánování, organizace, balení, cestování... Ale zase stát před publikem a cítit tu energii, to bylo něco, co mi během covidu opravdu chybělo.

S novou dobou souvisejí také sociální sítě. Jste na nich aktivní a máte někoho, kdo se vám o ně stará?

Bohužel nemám nikoho, kdo by mi s tím pomáhal, takže se o to starám sama a podle toho to taky vypadá. Nejsem žádný influencer a tahle role mi není vlastní. Nějakým způsobem se snažím být vidět, ale přiznám se, že sociální sítě nemám moc ráda. Mám pocit, že místo aby lidi spojovaly, tak je spíš oddalují. Dřív se lidé setkávali osobně, dnes si spoustu věcí jen napíšou nebo lajknou, ale ten skutečný kontakt tam chybí a to mi vadí.

Vedle hudby jste se v minulosti věnovala také malování. Stále máte čas na výtvarnou tvorbu?

Už dlouho jsem nic nenamalovala. Dřív jsem se tomu věnovala, ale teď na to nemám správné prostředí. Místo, kde jsem kdysi malovala, jsem si přeměnila spíš na domácí studio, kde skládám písničky a nahrávám si demáče. Na malování, zvlášť na olejové barvy, potřebujete prostor. To není něco, co byste za hodinu rozdělali a zase složili - potřebujete, aby to bylo pořád připravené a mohli jste se k tomu kdykoliv vracet. Olejové barvy taky potřebují čas na zasychání mezi jednotlivými vrstvami, takže je to složitější. Nemám k tomu ateliér, což je asi hlavní důvod, proč se do toho už nepouštím... a možná je to i tak trochu výmluva.

Máte dnes ještě nějaké nesplněné přání nebo touhu? Je někdo, s kým byste si ještě chtěla zazpívat?

Víte co, já už žádné velké touhy a přání nemám. Spíš nechávám život plynout a ráda se nechám překvapit tím, co mě potká. Zjistila jsem, že takový přirozený flow (nechat se pohltit okamžikem, pozn. red.) je vlastně krásná záležitost. Celý život jsem byla zvyklá pořád plánovat, dívat se dopředu, přemýšlet, co bude dál. Pak přišly různé zkušenosti, i některé zdravotní problémy, kdy tělo řeklo dost, a nakonec i covid, který nás všechny zpomalil. Já tu dobu vlastně vnímám docela pozitivně, protože mě naučila zastavit se a vnímat přítomnost.