Petra Černocká: S věkem si musíte sebevědomí pořád upevňovat
Nestárnoucí Petra Černocká (75) s humorem sobě vlastním odhalila recept na mládí a pohodu. Věk pro ni není jen číslo, přiznává, že stárnutí je pořádný boj, ale nezapomíná si udržovat šmrnc a dobrou náladu. Ráda vzpomíná na svou životní roli Saxany, kdy ji šťastná náhoda vynesla mezi hvězdy, i na dobu, kdy s kolegyněmi v Semaforu bojovala o pozornost publika.
Oslavila jste 75. narozeniny. Co to pro vás znamená?
Řekla bych, že tenhle věk každá žena řeší. Myslím, že ženy nad padesát to řeší velmi intenzivně a dělají dobře! Vypadat pohledně a elegantně je vlastně taková dámská povinnost, já to tak určitě beru.
Bilancujete v období narozenin? Přemýšlíte nad uplynulými roky?
Ano, to já řeším pořád. S přibývajícím věkem si musíte sebevědomí pořád upevňovat, protože už po vás fakt kluci nekoukají, možná tak revizoři, i když ti už také ne, oni mají oko na starší dámy, které už jezdí zadarmo. A statistiky jsou jasné, lidé po pětašedesátce už mají zdravotní problémy. Organismus je unavený, takže je to vlastně souboj s časem a hlavně s leností.
Jaké životní okamžiky jsou pro vás stěžejní?
Velmi dobře mi tam nahoře přihráli roli ve filmu Dívka na koštěti. To je role, která mě provází celý život. Tomu se říká šťastná náhoda umělce. A čistě osobně pro mě bylo nejhezčí období, když jsem byla v Semaforu. To tehdy bylo nejlepší divadlo, které existovalo, na představení se sjížděli lidé z venkova a čekali fronty. Ale abych si moc nevyskakovala, byly tam tehdy se mnou Miluška Voborníková nebo Naďa Urbánková, což už byly hotové hvězdy, a navíc to byly prima holky. To byla úžasná životní etapa, na kterou ráda vzpomínám.
Vracíte se někdy do doby, kdy jste studovala konzervatoř?
Dodneška mám z té doby nejlepší kamarádku, která se mnou seděla v lavici. Já jsem z chudé rodiny, tři děti, a ona mi vždycky dávala svačinky, když jsem měla hlad. Ta měla zásluhu na mé zdravé výživě. Dodneška spolu chodíme na výstavy a do divadla. Během života člověk další kamarády nasbírá, ale zajímavé je, že ti přátelé z mládí jsou nejzásadnější, protože s nimi člověk prožije zásadní část života, kdy se rozvíjí osobnost. V tomhle byla konzervatoř senzační.
Jaké máte plány na tento rok?
Mám pocit, že jak se teď hodně ventilovalo, že se dožívám úctyhodného věku, zvedla se po mně poptávka. Kolem mých narozenin se toho hodně psalo a najednou je víc nabídek. Ale musím je už selektovat, protože ty naježděné kilometry, to není žádná sranda. Hlavně když vystupuji někde dál na Moravě, to je už docela náročné. A v novém roce si přeji hlavně, abychom byli zdraví a aby nám to doma pořád klapalo. Můj muž je srandista, což je k nezaplacení. Doufám, že z něj nebude bručoun, protože starší pánové k tomu mají sklony. Ale zatím mě pořád baví, což je nejdůležitější.
