Jiří Krampol promluvil o zdravotním stavu. Proč je mu hůř?

Za necelé dva měsíce Jiří Krampol oslaví neuvěřitelné 87. narozeniny. Ačkoli se o herce před několika týdny strachovala celá republika, když byl ve vážném stavu převezen do nemocnice, na natáčení pořadu Sejdeme se na Cibulce dorazil ve vynikající náladě a SEDMIČCE v zákulisí poskytl velmi otevřený rozhovor, v němž pronesl poměrně kontroverzní tvrzení.
Jiří Krampol je totiž přesvědčený o tom, že se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat po aplikování očkování proti covidu-19. "Podívejte, já na tom jsem poslední dobou velice špatně. Já si myslím, že za to může ta injekce, vakcína, co mi píchli, protože jsem do té doby strašně dlouho držel. Jak jsem sportoval, tak jsem ještě v 76 letech hrál aktivně tenis a nic mi nebylo. Jenže pak mě očkovali, dostal jsem arytmii a tam se to začalo kazit. Od té doby mám problémy se srdcem, průduškama a plícema, to se bohužel všecko váže dohromady. A teď momentálně díky Nemocnici Na Františku a panu profesoru Špačkovi, který mě dal dohromady, držím pohromadě. Jak dlouho vydržím, nevím, ale modlím se, aby to bylo co nejdýl," řekl Krampol SEDMIČCE.
Hlava mu slouží
Když jsme se ho zeptali, jaké to je, mít skoro devadesát let, přiznal, že si věk nepřipouští. "Furt tomu nechci uvěřit," prozradil nám a s nadsázkou sobě vlastní dodal: "Většina slušných lidí je po smrti. Jak říkal Jirka Sovák, umřít v osmdesáti není tragédie, ale slušnost!" Jiří se však na věčnost nechystá, třebaže se o tom poměrně často spekuluje. "Mě strašně fascinuje, jak různý noviny furt píšou, že umírám. Já už umírám asi deset let. Ostatní jsou všichni dávno po smrti nebo v nemocnici, ale o mně pořád melou, že jsem na tom zle, jako by mě chtěli dostat pod drn," kroutil nevěřícně hlavou. Přitom Krampol má dlouhověkost v rodině. Požehnaných let se dožila hercova maminka i strýc Bohumil.
"Tomu bylo 97 a půl roku, když umřel. Byl chodící zázrak, na něm si doktoři vylámali zuby, protože říkali, že to není možný," smál se oblíbený komik a přidal svoji domněnku: "Stáří je stav mysli. Nejhorší je, jak ti dědkové nebo babičky usednou k televizi, otevřou si lahvové pivo, začnou žrát bůček a čumět na Modrý kód. Tak to je v hajzlu! Já nemám nic proti seriálům, ale jde o to, že nikam nejdou, nic nechtějí, všecko je štve a furt nadávají. Takový já být nechci," řekl SEDMIČCE s dovětkem, že na mladé generaci mu nejvíc vadí to, že do ní nepatří.
Drží ho práce
Lékaři Jiřímu kvůli jeho slabé imunitě důrazně doporučili omezit návštěvu míst, kde se shromažďuje větší počet lidí, jenže on jejich rad nedbá. Když dostal nabídku účinkovat v Sejdeme se na Cibulce v Komorním divadle Kalich, byl nadšený a okamžitě na to kývl. Nám vysvětlil proč: "Víte, já jsem se velice dobře znal s Karlem Gottem. Ne povrchně, ale opravdu jsme se znali od sedmnácti let. A vím, že i když na tom byl blbě, pořád potřeboval publikum. To je i můj případ, já to mám úplně stejně. Minulý týden jsem měl představení v Semaforu a to je, jako když do vás nalijou živou vodu. Prostě lidi, jak reagují, jak se smějí, tak člověk si najednou vůbec neuvědomuje nějaký svůj věk, bolesti, starosti. Ano, doktoři mi říkají, abych odpočíval. Ale to mám sedět na pokoji, čumět do blba nebo si číst? Já teď ani číst nemůžu, protože nemám brýle. Ale nemám na to vůbec ani myšlenky. Snažím se něco dělat. Furt pracovat, vyvíjet nějakou činnost, abych zaměstnal hlavu."
Díky touze pracovat se však občas najdou lidé, kteří herce pod záminkou nového projektu navštíví a využijí. "Já mám návštěvy rád, ale mně vadí, když tam přijde někdo, kdo se se mnou akorát vyfotí, naslibuje mi hory doly a odejde. Na druhou stranu třeba včera za mnou byl režisér Vojta Nouzák a s ním jsme zase něco upekli, tak se na to moc těším. Před čtrnácti dny za mnou byl zase Honza Kraus a to jsem měl radost, že přišel, protože ho mám rád. To jsou lidi, které vždycky strašně rád vidím," řekl nám upřímně a plný optimismu se s námi rozloučil. I když je nově upoutaný na invalidní vozík, protože už nedokáže chodit po svých, byl vděčný, že se kolem něj něco děje a že mohl aspoň na chvíli opět bavit publikum.