"Byl to statečný muž!" Lidé se loučili s Pavlem Bobkem

Ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích dnes v pravé poledne začalo poslední rozloučení se zpěvákem Pavlem Bobkem, který zemřel 20. listopadu po dlouhé těžké nemoci ve věku 76 let.

V nemocnici strávil zpěvák poslední tři měsíce života, na konci srpna jej tam v těžkých bolestech, které mu způsobily bércové vředy, odvezla manželka. Mezi smutečními řečníky je jeho dlouholetá kamarádka a kolegyně Yvonne Přenosilová a renomovaný hudební publicista Jiří Černý. "Už jsme tady na hřbitově moc často. Přijde čas, kdy tady budeme i my. Byl to můj velmi blízký kamarád," posmutnil zpěvák Petr Janda. "On byl takový Američan v Praze," dodal ještě Janda.

Velká obřadní síň v krematoriu byla  zaplněná do posledního místa. Dorazila celá řada slavných osobností, mezi nimiž byl i hudební kritik Jan Rejžek. "Jsem pyšný na to, že jsme byli kamarádi, zažili jsme mnoho společných příhod. On například odmítal od samého počátku jezdit do Sovětského svazu. Pavel byl také jeden z mála, který podepisoval petice proti tehdejšímu režimu. Byl to statečný člověk," nešetřil slovy chvály a obdivu Rejžek.

Mezi smutečními písněmi nechybělo Nedělní ráno, My way od Franka Sinatry a Veď mě dál, cesto má ještě jednou.

Na svého kamaráda zavzpomínala i Yvonne Přenosilová. "Před 17 lety jsme tady s Pavlem stáli a loučili se se společným kamarádem a Pavel mi řekl: 'Ještěže jsme tady spolu, sám bych to neustál.' A já jsem tady teď sama," řekla se slzou v oku Přenosilová. "Poznala jsem ho, když mi bylo 16 a jemu 25. Je to rovných 50 let. Byl to kamarád a muž, který mi byl vzorem. Já byla v emigraci a v Mnichově žil jeho jeho bratr Václav a Pavel směl čas od času vycestovat, takže jsme se potkávali v průběhu těch 50 let nepřetržitě. Šli jsme s Pavlem cestu dlouhou a já ti za to, Pavle, velmi děkuji," dodala ještě viditelně rozrušená Přenosilová.

Mezi největší hity Pavla Bobka patřily písně Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Lásko, mně ubývá sil, Můj rodný dům, Veď mě dál, cesto má či Pojď stoupat jak dým. Přestože před osmi lety strávil dva týdny v umělém spánku a po vážné nemoci téměř přišel o hlas, částečně se vrátil na pódia a loni v květnu vydal nové album s názvem Kruhy. V roce 1980 mu byla udělena Zlatá porta za zásluhy o rozvoj country.

Bobek byl vystudovaným architektem a začátkem 60. let hostoval v řadě bigbeatových skupin. V letech 1963 až 1965 byl zpěvákem skupiny Olympic a od roku 1966 vystupoval s Country Beatem Jiřího Brabce. O rok později se stal stálým členem divadla Semafor, kde působil 23 let. První singl mu vyšel v roce 1964, premiérové album s názvem Veď mě dál, cesto má o 11 let později. Z nových desek si obzvláště cenil pocty svému celoživotnímu vzoru Johnnymu Cashovi Víc nehledám, kterou natočil přímo v centru světové country, americkém Nashvillu.