Bolek Polívka trpí prázdninovým traumatem, už od dob studií na JAMU

I klaun má své neveselé vzpomínky. Pro Bolka Polívku (66) byly prázdniny nejprve krásným obdobím plným klukovských dobrodružství, v rané dospělosti však došlo k radikálnímu řezu. Proč se letní volno herci znelíbilo?

Z klukovských střevíců Bolek Polívka vyrostl a vydal se studovat do Brna na JAMU. Jak se zdá, jeho studentský život byl jedna velká party, dokud do toho ovšem nevlezly ty proklaté prázdniny.

"Jako kluk jsem se na ně těšil, ale třeba na JAMU už pro mě byly prázdniny zklamáním, protože jsem si navykl na vinárny či pivnice, které se najednou - prázdniny jsou od slova prázdniti - vyprázdnily. Chyběli studenti, město bylo opuštěné," vysvětlil v rozhovoru pro magazín Reportér valašský král.

Díky vyprázdněnému Brnu se ale nakonec herec dobral k pozoruhodně filozofické myšlence. A upřímně, něco na tom jeho výroku je.

"Jednou jsem jel stopem z Rumunska a těšil jsem se: ‚Sláva, zastavím v Brně, půjdeme popít!' Jenže v Brně nebyl nikdo... Na druhou stranu bylo dobré, že jak jsem jel tím stopem, nechal mě unavený trabantista řídit. Blazeovaně si stěžoval na únavu a já mu to auto záviděl - mít takového trabanta, nejsem unavený nikdy! Jinak ale vzpomínám spíš na to zklamání z prázdného Brna, protože ať je město, jaké chce, bez přátel ztrácí smysl; což je vlastně důležité zjištění," popsal Bolek Polívka.